Rodiče nepodali inzulín svému diabetickému dítěti a ono zemřelo. Muž s leukémii přerušil léčbu, doporučenou lékaři a zbytečně skonal. Na Facebooku je veřejně přístupná skupina sedmi tisíc lidí, kteří tráví své manželky, partnery a děti (případně sami sebe) tak, že je nutí pít agresivní dezinfekci. Při zhoršení stavu svých obětí se navzájem ujišťují, že z jejich těla právě vylézají parazité, kteří jsou příčinou všech nemocí. Někteří z „léčených“ už jsou možná také mrtví. Všechny tyto případy mají jedno společné: Lidé dělají hloupá rozhodnutí na radu tzv. léčitelů.

Ministerstvo zdravotnictví chce proto změnit trestní zákoník tak, aby v něm bylo výslovně uvedeno, že jsou tito léčitelé za své rady trestně odpovědní. Chce, aby, když šarlatáni odloudí pacienta od lékařské péče s následkem poškození zdraví či smrti, skončili třeba i ve vězení. Považuji ministerský nápad za bláhový a svým způsobem nebezpečný. Současnou praxi totiž nezmění a navíc léčitele legalizuje a tím je v očích veřejnosti povýší zase o kousek blíže k lékařům.

Proti návrhu ministerstva zdravotnictví se postavilo ministerstvo spravedlnosti, které míní, že nejprve je nutné do zákonů napsat, kdo je to ten léčitel a co vlastně dělá. Až potom je možné definovat, co porušil a jaký trest ho má stihnout. A v tom je kámen úrazu. Současná česká legislativa nedovoluje léčit nikomu jinému než lékařům. Jejich práce je standardizovaná, měřitelná, podepřená vědeckým bádáním a mnoha lety nikdy nekončícího vzdělávání. Pokud udělají chybu, nebo něco zanedbají, jsou postižitelní, protože jsou k dispozici důkazy provinění. Jak ale chcete postihovat poškození zdraví způsobené vysíláním pozitivní energie nebo omylem v diagnostice odvozené z data narození? Léčitel přece nemůže za to, že pacient energii nepřijal anebo se narodil ve špatné konstelaci hvězd.

Jakmile se jednou usadí léčitelé v zákonech, budou se před pacienty ohánět povolením od státu, možná diplomem nějaké zkoušky, v níž prokázaly, že ví, kolik má člověk zubů a jakou barvu kůže uvidí při žloutence. Uznáním léčitelů, uznáváme i jejich bludy. Uznáváme, že lékaři nejsou jedinou skupinou, která může léčit. Zdůvodnění, že je tu nějaký rozdíl mezi léčiteli a šarlatány, je mylné. Někteří jsou skutečně laskaví tak, že se člověku udělá lépe, někdy si za své služby dokonce ani neberou peníze. Jiní zase žádají horentní sumy a člověk se po jejich „pomoci“ cítí ještě hůře. Z hlediska vědeckého poznání ale hlásají stejné nesmysly a jejich tzv. léčení je podvod (mezi léčitele bych neřadil znalce bylinek, pokud se nesnaží hrát na doktory). Žádný zákon nedokáže rozlišit dobré a špatné léčitele či šarlatány, protože k tomu nemá žádnou definici, o niž by se mohl opřít. Není ani nutné, aby stát v zájmu bezpečnosti občanů reguloval úplně každou pošetilost, které podléhají. Rozhodne-li se potenciální pacient využít služeb léčitelů, nechť tak svobodně učiní, ale na vlastní riziko.

Navíc jsou léčitelé postižitelní už dnes. Platný trestní zákoník rozeznává například ublížení na zdraví z nedbalosti. Lze využít i trestný čin podvodu, to když léčitel nejprve přesvědčí klienta, že trpí nemocí, kterou ve skutečnosti nemá a pak si nechá zaplatit za údajné vyléčení. Na léčitele, kteří nabízejí bylinky a různé prapodivné přístroje, může v případě, že dojde k poškození zdraví pacienta, dopadnout trestný čin „ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty“.

Nevyzývám ministerstvo zdravotnictví, aby zůstalo nečinné. To, že ministr Němeček osobně pozvedl svůj hlas proti šarlatánům je chvályhodné. Jenom nechť úředníci neztrácejí čas přípravou zbytečné legislativy a namísto toho ať raději dál zveřejňují odstrašující příběhy poškozených lidí a příklady nekalé praxe. Mohli by třeba i vytvořit návod, jak se podvodníky vypořádat i za současných zákonů. A ve spolupráci s ministerstvem školství posadit racionální zdravovědu ve školách, neboť ve skutečnosti nebojujeme ani tak s léčiteli jako s lidskou hloupostí a nevzdělaností. A rovněž apelovat na odborné lékařské společnosti, aby rázněji zakročily proti šarlatánství ve svých řadách.

Tomáš Cikrt

psáno pro časopis Týden