Pandemie nového typu koronaviru SARS-CoV-2, jejíž počátky lze vypozorovat na podzim roku 2019, ukázala, jak lidstvo v globalizovaném světě zcela nedocenilo zdravotnická rizika z plynoucí ze vzájemné propojenosti ekonomik. A přestože jsme z úst významných politiků mohli slyšet, že se musíme poučit a na příští pandemii se začít co nejdříve připravovat, ukazuje se, že jsme se v tomto směru příliš neposunuli. Platí to zejména pro málo rozvinuté země, které ale často spoléhají na pomocnou ruku zemí mnohem bohatších, upozorňuje mimo jiné britský list Financial Times.
Neuplynula příliš dlouhá doba od okamžiku, kdy zmizela povinnost nosit ve veřejných prostorách či veřejných dopravních prostředcích pomůcky chránící dýchací cesty, nebo kdy jsme na denní bázi sledovali počty potvrzených případů nákazy virem SARS-CoV-2, počty hospitalizovaných s onemocněním covid-19 a bohužel také počty obětí, které si tato pandemie vyžádala.
Koronavirová pandemie ukázala, jak málo jsme na podobné krize připraveni. Na jedné straně je to logické, protože poslední zkušenost s takto rozsáhlou pandemií vysoce nakažlivé infekce je stará celé jedno století. Na straně druhé jsme z úst významných politiků slýchali apely, jak musíme svou připravenost na příští podobné krize zlepšit a že je třeba více v tomto ohledu efektivněji pomáhat také ekonomicky málo rozvinutým zemím. Protože právě tam lze s vysokou pravděpodobností očekávat počátek nějaké příští epidemie.
Covid ve stínu jiných krizí
Jenže se do značné míry ukazuje, že i zde platí známé rčení „sejde z očí, sejde z mysli“. Covidovou krizi jsme překonali a přišly krize nové, zejména energetická a inflační, Evropa pak ještě čelí dopadům ruské agrese na Ukrajině.
„Zatímco na Ukrajině konflikt, změna klimatu a ekonomický růst jsou témata v politických diskusích převažující, existenční hrozba přenosných nemocí do značné míry vypadla z mezinárodní diplomatické agendy – navzdory jejímu přetrvávajícímu dědictví a jistotě opakování,“ upozorňuje britský list Financial Times.
Covid-19 je připomínkou toho, že infekční onemocnění zůstává základní globální hrozbou. Pandemie covidu zabila desítky milionů lidí, způsobila dlouhodobé poškození zdraví mnoha dalším a spustila globální ekonomický rozvrat, který stál svět biliony dolarů, a ze kterého se dosud zcela nevzpamatoval. Nejvíce všechny zmíněné události a hrozby dopadají na málo ekonomicky rozvinuté země.
Těsné spojení infekcí a nepřenosných chorob
„Naléhavost, která jednotlivé státy burcovala, aby byly v budoucnu lépe připraveny, byla nahrazena uspokojením a přílišnými kompromisy,“ řekla listu Financial Times Nina Schwalbeová, zdravotní konzultantka a pracovnice fakulty na Mailman School of Public Health na Kolumbijské univerzitě. „Pokud nyní promarníme politickou vůli opravit náš rozbitý systém v důsledku pandemie, kdy jindy to tedy zvládneme?“ pokládá si řečnickou otázku.
Po léta se zdálo, že ekonomický růst podporovaný investicemi do veřejného zdraví – od lepší hygieny po účinné vakcíny – je efektivním nástrojem k potírání kdysi významných infekčních chorob jako tyfus, dětská obrna nebo neštovice. Dokonce i v chudších zemích toto úsilí výrazně snížilo zátěž dřívějších pohrom pro veřejné zdraví, od HIV po malárii. Díky měnícímu se životnímu stylu jsou kardiovaskulární choroby, rakovina a další nepřenosné hrozby primárním cílem zdravotnických systémů v bohatších i chudších zemích.
Pandemie koronaviru ale ukázala, jak těsné spojení mezi přenosnými a nepřenosnými chorobami je, a jak nutné je rozšíření zdravotnické kapacity pro zvládání infekcí tohoto rozsahu. Lidé se základním onemocněním byli covidem zranitelnější a u mnoha těch, kteří přežili, se vyvinul takzvaný long covid syndrom.
Některé hrozby neutichly a stávají se intenzivnějšími
Zatímco předchozí pandemie v rozsahu covid-19 začala před více než stoletím, nově se objevující infekce se nadále šíří. Kromě periodických epidemických hrozeb – jako je ptačí chřipka, MERS, SARS a podobně – některé vážné stavy nikdy nezmizely. Například tuberkulóza si každoročně vyžádá více než 1,5 milionu životů.
Složitá, nákladná a často neúčinná léčba TBC je jedním z příkladů širší a rostoucí hrozby antimikrobiální rezistence (AMR), která již zabíjí kolem 1,3 milionu lidí ročně. „Je to obrovské riziko. Brzy bychom měli být v postantibiotické éře. Jenže my antibiotika ztrácíme rychleji, než stačíme vyvíjet nová,“ upozornil pro Financial Times Tom Frieden, bývalý šéf amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.
Podle něho je zapotřebí soustavně investovat do připravenosti na příští epidemii, či dokonce pandemii. Problém však Frieden vidí v tom, že k moci se dostávají populističtí politici, kteří mimo jiné zmenšují objem peněz, které vyspělé země posílají do zemí chudých, kde je potřeba investic de facto nejvyšší. „To výrazně snižuje nejen schopnost být na příští infekce připraven, ale i schopnost včas aktivovat krizové systémy, aby se podařilo masivnímu šíření infekcí zabránit ještě, než se z malého ohniska nákazy stane epidemie, či dokonce pandemie,“ uzavřel Frieden.
Zdeňka Musilová
