V otázkách zdraví je třeba rozlišovat mezi názorem a faktem, zaznělo v novinářské diskusi na konferenci

„Každý má samozřejmě právo na svůj názor, ale pokud se jedná o zdraví, kdy jde skutečně o otázky života a smrti, tak existuje rozdíl mezi názorem a faktem,“ zaznělo v diskusi o zdravotnictví, médiích a veřejném mínění, které se na konferenci Zdravotnického deníku Ekonomika prevence zúčastnili novináři z velkých a renomovaných evropských médií, ale i politici, protidrogový expert a sportovec. Snažili se společně najít odpovědi na otázky, jak hledat silná témata a autority, jak se vyhnout dezinformacím nebo v čem tuzemská mainstreamová média lehce zaostávají za evropskou špičkou.

Mainstreamová média zůstávají pilířem pro získávání a šíření pravdivých informací. Platí to dnes a platilo to i kdysi, uvedl redaktor The Financial Times Andrew Bounds, který píše o zdravotních politikách v Bruselu. „Když se objevila vakcína proti covidu, média obecně podpořila očkovací kampaň a představila ji jako způsob, jakým pokořit pandemii. Samozřejmě byly i oběti, někteří lidé byli poškozeni vakcínou, ale celkově to přispělo k záchraně životů,“ uvedl příklad, kdy média zahrála pozitivní roli.

Bounds také varoval před dezinformacemi, které v poslední době zahlcují například sociální sítě, a kterým uvěřili i mnozí mocní politici s velkým vlivem. „Není to ale nový fenomén, dříve takovým zprávám věřili monarchové, dnes jim věří někteří politici. Donald Trump jako prezident USA doporučoval jako prevenci proti koronaviru vstřikovat bělidlo, což je samozřejmě nesmyslné a nekoreluje to se zdravým rozumem. Více a více politických lídrů dnes zastává různé rozdílné názory a může mezi nimi být spousta zavádějících informací, které nemají s vědou nic společného. A na nás na novinářích je podávat pravdivé zprávy. Možná bychom tu práci měli dělat ještě lépe, lépe ověřovat fakta.

„Novináři naší generace vyrůstali v tradici, kde nás učili, že se nesmíme klonit na jednu nebo druhou stranu, že musíme být neutrální a máme pouze reportovat, co se stalo. A nám se stalo, že jsme ztratili důvěru v politiky,“ řekl také Bounds. Jako příklad uvedl bývalého britského premiéra Borise Johnsona. „Ten po Britech požadoval chování, které ale sám nebyl schopen naplnit. Místo izolace pořádal večírky, zatímco ostatní lidé neměli povolení ani k tomu, aby navštívili své nemocné příbuzné,“ vysvětlil redaktor The Financial Times.

Jak na hledání autorit

„Lidé touží po skutečně zaručených a přesných informacích potvrzených nějakou autoritou. Každý má samozřejmě právo na svůj názor, ale pokud se jedná o zdraví, kdy jde skutečně o otázky života a smrti, tak existuje rozdíl mezi názorem a faktem,“ řekl ve svém vystoupení korespondent BBC pro Českou republiku a Slovensko Rob Cameron. A souhlasil i s názorem svého předřečníka. „Mainstreamová média mají skutečně zvláštní výsadní roli, kterou mohou sehrát,“ řekl Cameron.

Šéfkorespondent Thomson Reuters Jan Lopatka považuje za zásadní hledání toho, koho má novinář považovat za autoritu. A jaký je podle něj taková recept na experty v oblasti zdravotnictví? „Nechat se vést tím, jestli odborník skutečně pochází z oboru medicíny, která je k tomu relevantní… Nebudeme se proto ptát plastického chirurga – ač je to lékař – na infekční nemoci,“ řekl Lopatka. Jako příklad uvedl pandemii koronaviru, kdy se v médiích a ve veřejném prostoru obecně k epidemiologické situaci vyjadřovalo mnoho lékařů, jejichž specializace se netýkala covidu a přesto byli hodně vidět. Receptem k přesnému informování podle něj je krom výběru relevantních dostatečného množství respondentů také být co nejblíže k problému – ptát se například v těch zdravotnických zařízeních, kterých se nejvíc dotýká.

Zajímavý pohled do diskuse přinesl i národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Během covidové pandemie bylo hodně vidět, jak strašně moc dáváme důraz na názory autorit z univerzitních kateder a univerzitních laboratoří. A já si vůbec nemyslím, že univerzitní profesor je tou nejvyšší autoritou když jde o praktická opatření,“ řekl Vobořil. A přidal i příklad. „Nikdo si nevšímal toho, že 40 procent lidí, kteří zemřeli na covid, byli lidi v domovech pro seniory, kde jsou ale jen tři procenta populace. A když jsme na to my jako lidi z nevládního sektoru, kteří s těmi seniory pracovali, upozorňovali, nikdo z univerzitních odborníků nás neposlouchal. Takže jsme v Brně udělali potřebná opatření už od léta 2020. A když se podíváte na statistiky, zjistíte, že v tamních domovech zemřel jediný člověk,“ uvedl Vobořil.

Odvaha zvedat i nepopulární témata

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v souvislosti se zdravotnickými tématy zmínil, že lidé mají rádi titulky vyvolávající emoce a často zjednodušující složitá témata. A ocenil, že velká evropská média jako Reuters, BBC The Financial Times nebo Politico na tuhle „titulkovou agendu“ nenasedají. „Evropská média jdou hluboce do analýz a dlouhodobě se věnují seriózním tématům, která většina českých médií nenabízí. Evropskými médii už například dvacetkrát nebo třicetkrát proběhlo téma duševního zdraví. To je přitom téma zcela zásadní – každý máme nějaký problém, každý se někdy necítíme, každý máme v rodině někoho, kdo se někde léčil. Ale prostě se o tom nemluví. A já si myslím, že i my politici máme mít odvahu ‚propálit‘ některá témata a být schopní mluvit i o tématech, která jsou nepopulární,“ řekl na konferenci Zdechovský.

Lehké kritice podrobil tuzemská média i skalní lezec a olympionik, čtyřnásobný mistr světa Adam Ondra. „Možná nějaké malé odchylky vnímám. Pro největší světová média jsem pár rozhovorů dal a vždycky jsem tam vnímal velkou profesionalitu v tom smyslu, že v nich vyšlo přesně to, co jsem řekl. Zatímco mám několik zkušeností s českými médii, že tam ve výsledku nebylo přesně to, co jsem řekl a musel jsem to pak při nějakých autorizacích měnit,“ uvedl Ondra.

Mohlo by vás zajímat

Cesta pacienta musí byť dobre definovaná, aby získal správnu liečbu

Podle Ondry hrají krom médií v prevenci svou roli i sportovci. „Pokud bychom my sportovci měli mít nějaké další poslání, tak je to vzkázat veřejnosti: Dělejte sport a buďte aktivní, abyste byli zdraví. Ale ještě k tomu ukázat – ona to není taková fuška, je to radost, která přináší spoustu benefitů,“ řekl Ondra.

Silný příběh a atraktivní prezentace

V závěru diskuse padla i další zajímavá otázka: Co by měl udělat někdo z oblasti veřejného zdravotnictví, kdyby chtěl „své“ téma dostat do renomovaného evropského média skrze které by chtěl oslovit veřejnost?

Podle Andrewa Boundse je klíčové přijít s nějakým silným příběhem, který má potenciál dostat se do zpráv. A to ideálně nějaký příběh lokální. „My jsme třeba v Británii zjistili, že se v důsledku covidu děly velké rozpočtové škrty v péči o veřejné zdraví,“ uvedl příklad takového zajímavého tématu.

Další, neméně důležitý aspekt zmínil Rob Cameron, když zdůraznil důležitost prezentace tématu v médiích. „Hlavní překážkou toho, aby bylo sdělení srozumitelné, je špatná prezentace. Myslím, že je to častým hříchem v česku, když vláda, ministerstvo nebo nějaký veřejný úřad chce něco tlumočit, často vidím velké rozdíly mezi konečnou vizuální kampaní ve srovnání s obdobnými kampaněmi v Británii nebo v USA,“ upozornil Cameron. Ideální je podle něj co nejjednodušší srozumitelné sdělení podpořené atraktivní grafikou.

S tím plně souhlasil i Jan Lopatka. „Když už existuje nějaká politická shoda na tom, co sdělit, tak funguje jednoduchá a jasná komunikace, která ale bude konzistentní, ideálně od různých resortů a pokud možno i v dohodě s opozicí, aby se znovu neměnila,“ vysvětlil Lopatka. A dodal, že efektivní jsou podle něj například jednoduše formulovaná mezinárodní srovnání, například počtu kuřáků.

Jakub Němec

Foto: Radek Čepelák

Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Národní sportovní agentuře, RBP, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Vojenské zdravotní pojišťovně, zdravotnické skupině EUC a společnosti Sprinx.