Od 1. ledna 2024 budou podle novely zákoníku práce zaměstnavatelé krom denní doby odpočinku povinni poskytnout zaměstnancům ještě dalších 35 hodin odpočinku v týdnu. Co se týče zdravotnictví, zákon připouští dobu odpočinku zkrátit z 35 hodin na 24 s tím, že v následujících dvou týdnech musí doba týdenního odpočinku dávat dohromady 70 hodin. Jak moc je takový systém reálný v podmínkách českého zdravotnictví? Vedoucí katedry zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Petr Šustek na konferenci 3. lékařské fakulty UK uvedl, že úprava bude pro mnohé zaměstnavatele velmi náročná a pro některé provozy se specifickým rozvržením pracovní doby, jako jsou například právě ty zdravotnické, nejspíše nereálná.
„Zaměstnanec odpracuje směnu, po které musí podle zákona následovat 11hodinová denní doba odpočinku. Tato doba ovšem není součástí doby odpočinku v týdnu, což je skutečný problém novely zákoníku práce,“ uvádí Šustek a doplňuje, že přesčas, který je ve zdravotnictví už vnímán jako standard, není onou úpravou, která by se zásadně měnila, na rozdíl od podmínek čerpání odpočinku.
Směna dlouhá 24 hodin se dle zákoníku počítá jako pracovní doba nebo práce přesčas, ovšem s 11 hodinami na denní odpočinek, které lze snížit o 3 hodiny. Pokud dojde k takovému snížení, zaměstnavatel musí další den zaměstnanci sebrané tři hodiny navýšit.
„Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu, který bude trvat alespoň 35 hodin. Od nového roku dochází k úpravě, že denní doba odpočinku se nezapočítává do druhé kategorie, tedy do týdenní doby odpočinku,“ upozorňuje na klíčovou změnu Šustek. Denní a týdenní odpočinek jsou přitom podle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z března letošního roku dvěma samostatnými právy zaměstnance, která sledují dva odlišné cíle.
Zpřísnění podmínek
Ve zdravotnictví může zaměstnavatel navrhnout zaměstnanci pracovní dobu tak, aby u něj byla doba odpočinku v týdnu nejméně 24 hodin. Poté je ale zaměstnavatel povinen zbývající hodiny doplnit v rámci následujících dvou týdnů. Podle evropské směrnice musí členské státy přijmout opatření týkající se denní doby odpočinku tak, aby měl pracovník nárok na nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin za každý týden. Konkrétní čas ovšem může být podle přepisu navýšen podle jednotlivých států.
Český právní řád nařizuje nepřetržitý odpočinek v týdnu na 35 hodin. Šustek v této souvislosti upozorňuje na to, že se v tomto případě již nejedná o 24 hodin plus 11 hodin na odpočinek, nýbrž o 35 hodin + 11 hodin na odpočinek.
„Kdybychom si řekli, že denní směnu protáhneme na 24 hodin, znamenalo by to, že další den pracovník čerpá odpočinek 11 plus 11 hodin. Jinak bychom museli dostatečně odůvodnit, že takový provoz není možný a museli bychom zdravotníkům poskytnout náležitou ochranu,“ upozorňuje Šustek.
Český zákon 24hodinové směny nezná
Ve druhém odstavci § 90 zákoníku práce je uvedeno, že v rámci výjimky může být denní odpočinek zkrácen z 11 hodin na 8. Výjimku pro 24hodinové směny ale český zákoník nezná. Formálně je tedy možná směna trvající maximálně 16 hodin. „Odchylky připouštěné směrnicí jsou v rukách členských států. Bojím se, že cestou 24hodinových směn to v Česku nepůjde. Dovolávat se výjimky na bázi dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem prostě není možné,“ uvedl Šustek.
I kdyby tuzemští zákonodárci zvolili cestu 24hodinových směn, nabízí se podle Šustka palčivá otázka, jak rozplánovat služby všem zdravotníkům. Uplatnění výjimek podléhá přísným podmínkám, které zaměstnavateli ukládají povinnost zajistit účinnou ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků.
Problém je podle Šustka i v nastavení financování. Přesčasová práce tvoří velkou část odměny lékařů, proto se tato praxe dosud neměnila. „Služby byly výrazným zdrojem příjmů. Ochota tak byla jak ze strany zaměstnavatele, tak zaměstnance,“ uzavírá Šustek.
Nela Slivková
