V tuzemsku již naplno běží tři onkologické screeningové programy, které pomohly zvýšit záchyt nemoci, účast v nich by však ideálně měla být vyšší. Další dvě screeningová šetření se rozjíždějí a rezonuje i téma zavádění dalších. Vedení České onkologické společnosti jsme se proto zeptali, jak dosavadní testování hodnotí a jestli se přiklání ke spuštění dalších. Z odborné společnosti zazněla jasná podpora těchto programů, o tom, jak do nich dostat co nejvíce účastníků, se ale představy liší.
Za úspěšné považuje již etablované plošné screeningové programy – na rakovinu děložního hrdla, prsu a kolorekta – předseda České onkologické společnosti (ČOS) Igor Kiss. „Všechny prokázaly v reálné praxi efektivitu. V případě screeningu karcinomu prsu vidíme vysoký podíl nádorů diagnostikovaných v časných stádiích onemocnění, což významně zlepšuje prognózu onemocnění, kvalitu života v průběhu léčby a významně snižuje náklady na léčbu jako takovou. Screening karcinomu děložního čípku i karcinomu tlustého střeva a konečníku vede, kromě časného záchytu, k poklesu incidence těchto nádorových onemocnění. V případě nádorů kolorekta se jedná o snížení z 8500 nově diagnostikovaných případů v roce 2015 na 7000 nově diagnostikovaných případů v roce 2021. Tento efekt má podíl na časné detekci a léčbě přednádorových stavů, tudíž oba programy mají reálné možnosti vzniku nádorů zabránit,“ uvedl Kiss pro Zdravotnický deník.
Úspěšnost stávajících screeningových programů považuje za jednoznačně prokazatelnou také místopředseda ČOS Jindřich Fínek. „Naše obyvatelstvo má významný odpor k primární prevenci, tedy ke změně životního stylu. Díky screeningům se podařilo snížit relativní počty nádorů diagnostikovaných v pokročilém stádiu. A zejména pak u nádorů děložního hrdla i kolorekta ošetřením prekanceróz také absolutní počty těchto nádorů,“ popsal Zdravotnickému deníku Fínek.
Kampaň, nebo bonusy a malusy
Oba vedoucí představitelé ČOS se sice shodnou v tom, že je žádoucí, aby se screeningových šetření účastnilo více lidí než dosud, v tom, zda by jejich propagaci prospěla intenzivnější mediální kampaň, se ale jejich názory liší. „Posílit účast na screeningových programech cestou intenzivnější mediální kampaně je rozhodně na místě. Důležité je ale zohlednit více faktorů a cílit efektivně. Data o kladných dopadech screeningových programů máme, teď je s nimi třeba adekvátně nakládat. Nezbytná je v těchto ohledech mimo jiného součinnost praktických lékařů,“ míní Kiss.
Jiný názor má Fínek. „Český občan má nedůvěru k autoritám a chování autorit tuto nedůvěru stále prohlubuje. Mediální kampaň proto mnoho užitku nepřinese. Za jediný účinný mechanizmus považuji systém bonusů a malusů za účast či neúčast ve screeningu,“ uvedl.
A máte něco lepšího?
Oba vedoucí představitelé ČOS jsou jednoznačnými zastánci rozšiřování počtu screeningových šetření. „Jak jsem již zmínil, máme data o tom, že screeningové programy mají kladné výsledky. Je tedy jedině na místě rozšířit je o další diagnózy. Navíc data z pilotních projektů týkajících se screeningu karcinomu prostaty, plic i slinivky dokazují, že ubírat se tímto směrem je smysluplné,“ sdělil Kiss.
„Screening karcinomu plic u exkuřáků se rozjíždí, screening karcinomu prostaty se rozběhne 1. ledna 2024. Nádory slinivky stále představují noční můru všech onkologů. Screeningy jako cestu boje s nádorovými onemocněními jednoznačně podporuji a jejich odpůrců se ptám: A máte něco lepšího?“ doplnil Fínek.
Hledat řešení, která dávají smysl
O screeningových programech mluvila v nedávném rozhovoru Zdravotnického deníku i bývalá předsedkyně ČOS Jana Prausová, kterou Igor Kiss letos v červnu ve funkci nahradil. „Prevence ve smyslu existujících screeningových programů určitě má smysl, ne že ne. Ale musíme myslet i na opačnou stranu mince a byla bych ráda, kdyby se tyto programy podařilo zmapovat v nějakých velikých studiích. Ambivalentní vztah k neustálému opakovanému sledování se a samovyšetřování se může vést až k tomu, že se člověk zacyklí a pak opravdu žije od vyšetření k vyšetření. To může mít také neblahý vliv. Samozřejmě nikoho od screeningu neodrazuji, jenom se domnívám, že jakékoliv další silné tlaky na populaci, aby se screeningu účastnila, dopisy do schránek a podobně, nás dostávají na hranici možného. Budeme-li investovat další peníze, neznamená to, že se procento vyšetřených extrémně zvýší,“ uvedla tehdy.
A dodala, že si není jistá připraveností systému na situaci, kdy screeningové vyšetření vyjde pozitivně a kdy je třeba rozhodnout, jak s testovaným pacientem dál naložit. „Mohu odebrat biochemický vzorek nebo použít zobrazovací metodu, ale když mi vyjde hraniční hodnota, jak budu přesně postupovat dál? Poslechne mě potenciální pacient, bude se dál účastnit postupu, který mu navrhnu? Je systém připraven na to, aby s touto situací dokázal správně a včas naložit? Já to nevím. Musíme hledat řešení, která dávají smysl,“ poznamenala Prausová.
Jakub Němec
