Že nám chybí zdravotní sestry, slýcháme v poslední době ze všech stran. Ministerstvo zdravotnictví proto přišlo před prázdninami s nápadem, že by se studium na sestřičku mohlo vrátit na střední školy. Z opačné strany se na problém podívali odborníci na 3. multioborové konferenci pro nelékařské pracovníky MEDNET, která se v pátek věnovala tématu zdravotnických asistentů. Ti si totiž položili otázku, zda za současnými problémy skutečně stojí pouze nedostatek sester, nebo by je šlo vyřešit lepší organizací práce a posílením dalších nelékařských zdravotnických povolání v rámci ošetřovatelského týmu. Shodli se na tom, že jasné rozdělení práce sester, zdravotnických asistentů a sanitářů by situaci mohlo značně napomoci.
Sestra vykonává práci zdravotnického asistenta, zdravotnický asistent vykonává práci sestry a sanitář dělá práci zdravotnického asistenta. Ač to zní absurdně, tak vypadá situace v řadě zdravotnických zařízení. Možná ještě absurdnější je, že ačkoliv středoškolský obor zdravotnický asistent byl zaveden už před jedenácti lety a v praxi se objevil před sedmi roky, většina nemocnic vůbec neví, jakou práci by měl dělat. A neví to dokonce ani střední zdravotnické školy, které asistenty vychovávají.
„Školy záměrně nebo omylem podávají naprosto mylné informace o oboru jako takovém. Loni jsem se vypravil na veletrh středních škol, kde se prezentovaly i dvě střední zdravotnické školy, jedna soukromá a jedna krajská. Bylo mi jednoduše vysvětleno, že zdravotnický asistent je jen změna názvu a že jde o zdravotní sestru, kdy člověk může dělat všechno. Jen pod vousy zmínili, že nesmí aplikovat nitrožilní injekce. Už první věc tedy je, že člověk dostává chybné informace. Další problém je, že pedagogové jsou většinou velmi nejasně informováni o tom, co koho vlastně učí. Máme tu několik ročníků absolventů, kteří mají zcela rozdílné osnovy – některé se spíše blíží všeobecné sestře, jiné zase žáky nenaučí z kompetencí zdravotnického asistenta skoro nic. Ze strany škol nám navíc byly velmi špatně podávány informace o budoucím povolání. Do třetího ročníku nám nebylo řečeno, co se po nás v praxi bude chtít,“ popsal situaci David Svoboda, zdravotnický asistent na Rehabilitační klinice Malvazinky, na konferenci organizované společností MEDNET, předním zprostředkovatelem zaměstnání ve zdravotnictví. Součástí konference přitom byla také diskusní tematická platforma za účasti odborníků v oblasti zdravotnictví.
Práce asistenta se z více než 80 procent překrývá se sestrou
Stejně tak ani zdravotnická zařízení podle Svobody nepochopila, kde má zdravotnický asistent v systému místo – zatímco některé nemocnice berou zdravotnické asistenty na práci sanitáře, další na práci sestry. Že se práce asistenta skutečně z 80 a více procent překrývá s tím, co dělají sestry, přitom potvrdil i průzkum Ústavu ošetřovatelství Palackého univerzity v Olomouci. V kompetenci sestry je podle vyhlášky orientační hodnocení fyziologických funkcí, hodnocení soběstačnosti, edukace pacienta či stanovení ošetřovatelské diagnózy. Přesto tyto činnosti podle průzkumu zajišťuje i méně kvalifikovaný ošetřovatelský personál, který k nim nebyl vzdělán.
„Z výzkumu vyplynulo, že sestra provádí činnosti, které spadají do kompetencí méně kvalifikovaného personálu, což je samozřejmě neefektivní. Provádí také činnosti, které spadají do kompetence ostatních členů zdravotnického týmu, především lékařů. Zdravotnický asistent není vytížen v míře, v jaké by měl být, což je neekonomické. Nejvíc překračuje kompetence sanitář, což je dokonce nebezpečné,“ konstatuje Zdeňka Mikšová, přednostka olomouckého Ústavu ošetřovatelství FZV UP.
Podle ní přitom ubylo sester – absolventek (střední, VOŠ i VŠ) od roku 1992 do 2013 z 4100 na 1614. Zároveň však nyní každoročně opustí střední školy téměř 1900 zdravotnických asistentů. „Co se tedy týká saturace pracovního trhu zdravotními sestrami, je to skok. Přibyl tady ale zdravotnický asistent, a když ho sečteme se sestrou, vyprodukuje se každoročně 3500 členů ošetřovatelského týmu. Na to musí praxe začít reagovat – není možné zařazovat sestry do týmu tam, kde je třeba zdravotnický asistent. Sester, jako bylo před dvaceti lety, u nás už asi nikdy nebude,“ podotýká Zdeňka Mikšová s tím, že je k zamyšlení, jestli opravdu chybí jen sestry a ne i další členové ošetřovatelského týmu.
Do praxe v nemocnici nastoupí po studiu čtvrtina asistentů
Faktem přitom je, že počet zdravotnických asistentů, kteří po škole nastoupí do nemocnice k lůžku, je pouhá čtvrtina. Zbytek buď pokračuje ve vysokoškolském studiu, nastoupí do ordinací nebo dokonce obor úplně opustí kvůli nízkým platům. Podle Davida Svobody totiž bere asistent v oblastní nemocnici často méně než prodavačka v supermarketu. Ve výsledku tak v současnosti v nemocnicích působí 2759 zdravotnických asistentů, zatímco ze škol jich za dobu existence oboru vyšlo 10 560.
Podle Davida Svobody je přitom problém také v neatraktivitě oboru – mimo jiné právě proto, že není jasné, co mohou absolventi dělat. „To samozřejmě vede k tomu, že k nabrání dostatečného počtu studentů je nutnost snižování nároků na uchazeče. Výsledkem je vyšší neúspěšnost u maturitní zkoušky,“ konstatuje Svoboda.
Základem pro to, aby systém začal v praxi fungovat, je přitom to, aby jednotlivé odbornosti znaly svou nezastupitelnou roli a náplň práce. „Sestra se má podle vyhlášky 55 starat o potřeby pacientů, navrácení soběstačnosti a o to, aby pacienti netrpěli – tam je nenahraditelná. Jenže sestry si nechávají brát svou jedinečnou roli tím, že dělají všechno ostatní. Problém je, že často ztotožňujeme základní ošetřovatelskou péči s péčí o základní potřeby, což není to samé. Základní péče je péče o pacienta, který si vše udělá sám, je stabilní – a my mu ukážeme, kde je koupelna. Péče o základní potřeby je oproti tomu to, co by si pacient udělal sám, kdyby mohl. Další věc je ujasnit si, co je specializovaná ošetřovatelská péče – to je péče o pacienta s narušením základních životních funkcí nebo se změnami psychického stavu. Tuto péči má poskytovat sestra, přesto to často dělá sanitář,“ vysvětluje Marie Zvoníčková z Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK.
V transformaci brání mimo jiné přístup středních zdravotnických škol
Podle Zvoníčkové má asistent pomáhat sestře, přičemž by neměl podávat léky, píchat injekce ani dělat invazivní výkony. Jeho práce je naopak poskytovat rehabilitační ošetřování, pomáhat pacientovi s pohybem a získáváním soběstačnosti. Analýza informací a sestavení ošetřovatelského plánu by měly být výlučnou doménou sestry, jejíž instrukce má asistent následně plnit. Bohužel se podle Zvoníčkové staví proti tomuto vymezení zdravotnické školy s tím, že jde o degradaci oboru. Asistenti by totiž museli dělat činnosti, které dnes dělají sanitáři (tedy obor bez maturity) – jenže ti mají podle vyhlášky pouze pomáhat při hygienické péči.
„Sanitář byl dříve člověk, který přenášel věci, dovážel prádlo a dělal pomocné technické práce. My jsme mu dali obrovskou kompetenci v oblasti hygieny, polohování a v péči o vyprazdňování. Někdo to totiž označuje za špinavou práci. Postoj středních zdravotnických škol, že jde o degradaci, trvá a jde o největší bariéru v přijetí zdravotnického asistenta ve zdravotnické praxi. Byla jsem proti tomu, aby asistenty učili cévkování, a oni je to naschvál učí. Přitom to nemají ve svých kompetencích,“ upozorňuje Marie Zvoníčková.
Podobně se na problém dívá i právnička Adéla Gajdová z advokátní kanceláře Urbášek a Partners. „Dochází k nepochopení pozice v systému. Nemyslím si, že by role zdravotnického asistenta byla nějak degradovaná či méněcenná – každý má v systému své místo a jeden bez druhého by zdravotníci nebyli schopni poskytnout péči kvalitně. Zdravotnický asistent je z toho, jak já čtu zákon, k tomu, aby pomohl všeobecné zdravotní sestře dobře dělat její práci a aby připravil pacienta na technicky odbornější péči. Problém českého zdravotnictví je, že poskytneme kvalitní operaci, ale máme největší absenci v následné péči, tedy aby se pacient dobře léčil, byl spokojený, najedený a napitý,“ domnívá se Adéla Gajdová.
Sestry se nemusí bát odpovědnosti za pacienta, říká právnička
Zdravotní sestra by se přitom v současné pozici neměla vyhnout manažerským povinnostem spočívajícím právě ve vedení asistenta. Gajdová také vyvrací rozšířenou domněnku, kvůli které si sestry často nechtějí asistenty brát, protože se domnívají, že za ně mají odpovědnost.
„Sestry neodpovídají za to, zda asistent odvede svou práci dobře, za to si odpovídá sám. Odpovídají jen za to, že ho dobře vedou, a když zjistí, že zadanou práci dělá špatně, vyvodí důsledky – půjdou si stěžovat výš. Pokud sestra neví, co s asistentem, měla by tlačit na zřizovatele, aby pomohl definovat kompetence a vytvořit popis práce. Odborný dohled pak spočívá v tom, že sestra musí být dosažitelná radou a pomocí, ale ne že za asistentem bude při každém úkonu stát. Odborný dohled tedy neznamená přímé vedení,“ doplňuje právnička Gajdová.
Právě odborný dohled se přitom v rámci novelizace zákona 96 možná změní. „Současná kategorizace odborného dohledu se jeví spíše jako nepřínosná – alespoň to tak vidí manažeři zdravotnických zařízení. Je tedy otázka, jestli v novele zákona 96 se tento institut zachová nebo se zruší,“ podotýká Zdeňka Mikšová.
Největší problém ovšem není v současném zákoně, ale v jeho aplikaci v praxi. „Nemocnicím chybí absolventky oboru všeobecná sestra ze střední zdravotnické školy. Místo nich přišli asistenti, ale ty nikdo neumí do systému začlenit. To má za následek uzavírání lůžek či dokonce celých oddělení,“ shrnuje David Svoboda.
Jaké jsou tedy možnosti, jak se do budoucna popasovat s nedostatkem zdravotníků? Podle Zdeňky Mikšové jsou ve hře následující řešení či jejich kombinace:
- Větší nabídka studia na zdravotnického asistenta formou kurzů. Tak by se do oboru mohli dostat lidé v rámci druhé kariéry, což by na rozdíl od mladých absolventů středních škol zajišťovalo vyšší osobnostní vyspělost.
- Obor zdravotnický asistent formou zkráceného studia po středním vzdělávání, kde by studenti absolvovali pouze odborné předměty. Zatím tuto možnost nabízí pouze Mednelova škola v Novém Jičíně.
- Rozšíření nabídky studia oboru zdravotnický asistent v kombinované formě (což je ale pro školu nevýhodné po stránce finanční, personální i organizační).
- Rozšíření počtu studentů zdravotnických lyceí, odkud by mohli studenti jít na lékařské i nelékařské zdravotnické obory.
- Navýšení počtu studentů na všeobecnou sestru na vysokých školách. V současnosti je jejich počet prakticky omezen tím, že škola dostane zaplaceno jen za určený počet studentů. Každá z více než dvou desítek vysokých škol by přitom byla schopná navýšit počet přijímaných studentů o sto procent.
- Finanční ohodnocení odpovídající zatěžující práci všech členů ošetřovatelského personálu.
- Zaměstnanecké benefity, které už se často využívají i v současnosti.
Michaela Koubová
Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě
