V Česku se pomocí samoléčby ročně vyléčí 24 milionů lehčích onemocnění. Pro český zdravotnický systém to znamená úsporu devět a půl miliardy korun. Jaké jsou ale výzvy v této oblasti a jak by se k samoléčbě měly postavit autority? Odpovědi hledal kulatý stůl na téma „Samoléčba: přínos nebo riziko?“ v Poslanecké sněmovně pod záštitou místopředsedy Výboru pro zdravotnictví Petra Fifky.
O důležitém, leč opomíjeném tématu samoléčby je podle místopředsedy Výboru pro zdravotnictví Petra Fifky, který zároveň celou akci organizoval, zapotřebí více mluvit ve veřejném i odborném prostoru. „Musíme se bavit o tom, co přináší samoléčba zdravotnímu systému, co přináší moderní době a moderním pacientům, kteří nechtějí setrvávat dlouhé hodiny u lékaře s banálními problémy,” otevřel diskusní panel.
Většina pacientů vyhledává jako první zdravotnické zařízení právě lékárnu. Důležitým aspektem samoléčby je proto zodpovědné zacházení s léky. Na to upozornil prezident České lékárnické komory Aleš Krebs. „Zásadní je, aby se s léky zacházelo správně. Tedy ve správný čas, pro správného pacienta se správnou diagnózou. Zdravotníci jsou na téma samoléčby školeni, pacienti však musí být otevřeni, abychom jim mohli správně poradit,“ uvedl Krebs a doplnil, že s učením zdravotní gramotnosti je potřeba začínat už na úrovni základních škol.
Předseda sdružení Mladí praktici Vojtěch Mucha zase v souvislosti se samoléčebou poukázal na některé systémové nedostatky, například v oblasti odměňování. „Lékárník není odměněn za konzultaci, na základě které pacienta odešle k lékaři, ale naopak tím přijde o klienta, protože mu neprodal žádný lék. To by mělo být v systému zohledněno. V samoléčbě se pohybujeme v mantinelech, aby měl pacient možnost se sám efektivně léčit a nenavštěvovat lékaře s maličkostmi, ale zároveň si nesmí ublížit,“ uvedl a dodal, že hlavním limitem samoléčby v Česku je nízká zdravotní gramotnost. “Systém primárně nevěří pacientovi, že lehké onemocnění zvládne, čehož důkazem je třeba neschopenka,“ podotkl Mucha.
Podle Lukáše Hradečného, zástupce Sdružení výrobců volně prodejných léčivých přípravků a Country Managera společnosti Haleon, pacienti systému každoročně ušetří devět a půl miliardy korun, přičemž mají potenciál ušetřit dalších pět miliard. „Jsme silnými zastánci toho, aby lékárníci a další zdravotničtí pracovníci mohli hrát aktivnější roli při vedení pacientů při řešení drobných zdravotních problémů. Uvědomujeme si však, že je to pouze jeden dílek skládačky. Jako odvětví jsme plně připraveni ujmout se vedení při prosazování zdravotní gramotnosti,“ vysvětlil a dodal, že až 15 % všech konzultací u praktických lékařů může být v Česku každoročně dále nahrazeno samoléčbou.
Posílení role samoléčby se věnuje white paper „Vymezení role samoléčby v Evropě“ společnosti Haleon. Z dokumentu vzešlo několik doporučení pro evropské politiky, která zajistí jednodušší přístup k samoléčbě a jejímu praktikování a učiní ji dostupnější pro všechny. Zásadní je posílení role lékárníků, která může pomoci uvolnit kapacity v jiných částech zdravotního systému. Důležitou roli hraje také zdravotní výchova, vybavení pacientů správnými dovednostmi a informacemi. V neposlední řadě se musí také zajistit udržení dostupnosti samoléčby. Široce dostupné volně prodejné léčivé přípravky jsou základem samoléčby a jsou klíčové pro její úspěch.
Zástupce Evropské asociace lékárenských řetězců Daniel Horák vidí smysl v udělování certifikací samoléčby pro lékárny. “Pacienti mají přístup ke spoustě informací. Snažíme se je edukovat, aby nakupovali v certifikovaných lékárnách, nicméně v samoléčbě nic takového nemáme,“ uvedl a dodal, že je potřeba nastavit taková pravidla, aby se pacienti mohli dobře orientovat.
Jak vlastně správně komunikovat s pacientem? O tom na kulatém stole hovořila předsedkyně České komory farmaceutických asistentů Alena Šindelářová, která zdůraznila roli farmaceutů a zejména mnohdy opomíjených farmaceutických asistentů. „Samoléčba je vážná věc, a žádný klient by z lékárny neměl vyjít, aniž by mu nebyla položena alespoň jedna otázka, jako například, jaké má zdravotní problémy, pro koho je přípravek určen apod. Díky tomu pochopíme pacientovy potřeby a odnese si lék, který mu bude opravdu fungovat,“ apelovala.
Svoji roli pro posílení samoléčby může sehrát také stát. „Stát by mohl napomoci zjednodušení orientace v oblasti volně prodejných léčivých přípravků. Například v Německu je stanoveno vyhláškou, které léčivé přípravky jsou volně prodejné. Je to pak jednodušší a lékárníci i asistenti mají lepší přehled. V tom se český systém může zlepšit. V Česku je v tuto chvíli běžná situace, že dva léky se stejnou látkou, pouze od jiného držitele, mohou mít různý způsob výdeje. Sjednocení by pomohlo situaci zjednodušit,” řekla u kulatého stolu Irena Storová, bývalá ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Odborníci volají po vyšší emancipaci pacientů i lékárníků
Kulatého stolu se účastnil také výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem Filip Vrubel, podle kterého by zvyšující se gramotnosti české populace měly odpovídat také kompetence lékárníků i pacientů. Zároveň upozornil na problémy ve farmacii spojené s přílišnou regulací. „Jsou tady snahy, aby se některá léčiva dostala do volně prodejných léků, ale český systém je velmi konzervativní. Systém chce takhle ochránit pacienta, ale o co méně inteligentní a gramotný je pacient z Česka oproti těm v okolních státech?“ krčil rameny Vrubel a dodal, že obrovským problémem na trhu jsou produkty bez statusu léku či doplňku stravy, které vydělávají na zdravotním systému.
S emancipací pacienta, který bude lékaři nebo lékárníkovi rovnější, souhlasil také výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu David Kolář. „Musíme pacientům dovolit, aby se k informacím dostali. Primární péče má být branou do zdravotnického systému, ale je fakt, že spousta věcí se dá vyřešit ještě před tím, než vůbec na tuto bránu budete klepat. Systém pacienty sice chrání, ale tím pádem jim dává na ruce zbytečná pouta,“ uzavřel Kolář.
Nela Slivková, TZ
