Podfinancování výuky, a to nejen zubního lékařství, výrazně nižší platy vyučujících než lékařů ve zdravotnických zařízeních, komplikované zajištění klinické činnosti v nemocnicích – takové jsou podle děkanů tuzemských lékařských fakult některé zásadní problémy s nimiž se potýkají. Fakulty, které trápí i úbytek zahraničních studentů, komplikovanější praxe a zvyšující se potřeby prostorových kapacit, se, pokud se věci nezmění, mohou podle děkanů v horizontu jedné nebo dvou dekád dostat do stavu, kdy již výuku nezvládnou provozovat.
Zásadní ekonomické problémy lékařských fakult vycházejí podle děkana 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (3. LF UK) Petra Widimského z toho, že se mzdy učitelů na lékařských fakultách se v současné době pohybují na úrovni 50 až 65 procent mezd stejně kvalifikovaných – tedy atestovaných – lékařů, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních. Již současná realita je tedy podle Widimského taková, že klesá zájem lékařů učit na lékařských fakultách, protože kdekoli jinde si vydělají víc.
„Právě toto ‚rozevírání mzdových nůžek‘ mezi zdravotnickým školstvím a zdravotnickou praxí ohrožuje do budoucna i samu existenci lékařských fakult. Pokud totiž bude během příštích deseti nebo patnácti let tento trend pokračovat, na fakulty nebudou přicházet kvalitní mladí lékaři, začne ubývat docentů a profesorů a fakulty pak mohou úplně ztratit akreditaci ke vzdělávání, neboť její podmínkou je právě přítomnost dostatečného počtu docentů a profesorů v pedagogickém sboru. Tímto personálním vyprázdněním by mohly některé fakulty do dvaceti let úplně zaniknout,“ varoval Widimský.
Ten v souvislosti se vzděláváním mediků zmínil ještě jedno další riziko, které se objevilo ve zcela nedávné době. „V souvislosti s problémy ohledně dodržování zákoníku práce někteří ředitelé velkých nemocnic navrhli, aby lékař, který zrovna léčí pacienty, nemohl učit nebo naopak, aby lékař, který učí mediky, nemohl současně léčit. Pokud by toto mělo reálně nastat, výuka medicíny skončí. Je totiž založena právě na tom, že lékař, který léčí pacienta, má za sebou studenta či skupinu studentů, kterým během své práce ukazuje a vykládá správný léčebný postup. To nelze nahradit ničím jiným. Medicínu je nutno vyučovat především jako praktický, profesně orientovaný obor u lůžka pacienta, v ambulanci či na operačním sále a nikoli jen jako suchou teorii někde v posluchárně,“ upozornil na nebezpečí případné realizace takového návrhu děkan 3. LF UK.
Složitost aktuálního zákoníku práce a komplikované zajištění klinické činnosti v jednotlivých nemocnicích považuje za nejzávažnější a velmi kritický problém současného vzdělávání na lékařských fakultách děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (LF MU) a předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko. „Praktická výuka mediků a dalších zdravotnických profesí však nemůže probíhat odloučeně od reálné diagnostické a léčebné praxe ve zdravotnických zařízeních, zejména fakultních nemocnicích,“ uvedl pro Zdravotnický deník Repko.
I on navíc upozorňuje na to, že se současně dále prohlubuje rozdíl v odměňování ve zdravotnickém zařízení a na lékařských fakultách. „Pokud stát dovolí, aby mzdy na fakultách byly hluboko pod úrovní mezd ve zdravotnictví, bude logickým důsledkem odchod kvalitních lékařů z pozic učitelů do lékařských praxí a tím dojde k poklesu kvality výuky. Aktuálně se lékařské fakulty také podílejí na připravovaném programu podpory vzdělávání v nelékařských zdravotnických oborech, které se stávají kritickým momentem vzhledem ke demografickým datům a nedostatku v tomto personálním segmentu,“ sdělil Repko Zdravotnickému deníku.
O tom, že je výuka nelékařských zdravotnických programů zcela zásadním tématem, nepochybuje ani děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP) Milan Kolář. „Je nutné upozornit na závažný problém nelékařských zdravotnických programů, především pak na nedostatek všeobecných sester. Pokud tuto situaci nezačneme v nejbližší době efektivně řešit, do deseti let tento problém významně ohrozí poskytování zdravotnické péče v České republice,“ tvrdí Kolář.
Podfinancování tuzemského vzdělávání na lékařských fakultách považuje za zásadní problém také děkan Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy (LFP UK) Jindřich Fínek, podle něhož je rozdíl ve mzdách ve zdravotnictví a ve školství dlouhodobě neudržitelný. „Je obtížné udržet či získat klinické specialisty nebo stomatology pro výuku mediků, když za svou práci ve zdravotnictví jsou výrazně lépe odměňováni, než právě za výuku na lékařských fakultách,“ uvedl pro Zdravotnický deník Fínek.
Jako zcela zásadní vnímá ekonomické problémy lékařských fakult rovněž děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) Martin Vokurka, který k podfinancování výuky na lékařských fakultách uvedl, že hrozí brzké zhoršení dnešního stavu. „V současnosti se navíc ještě zvýraznil trend pomyslného rozevření nůžek mezi mzdami v pedagogické a zdravotnické oblasti. S nárůstem mezd zdravotníků bez nárůstu mezd na fakultách se bez adekvátního navýšení financí může situace ve výuce spíše zhoršit,“ míní Vokurka. K řešení problému je podle něj nutné investovat, a to nejen do rozvoje infrastruktury, ale především do lidí.
Jakub Němec
