Pacientů, kteří se léčí ve specializovaných oftalmologických centrech, je příliš – a kdyby byli komplicitní k léčbě i ti, kteří statisticky nějakou oční chorobou trpí ale lékaře z nějakého důvodu nevyhledávají, mohlo by jich být i dramaticky více. U kulatého stolu Zdravotnického deníku na téma oční biologické léčby se hovořilo nejen o přetíženosti kapacit očních center, ale také o nutnosti tuto síť citelně rozšířit. K tomu je však třeba zlomit neochotu některých poskytovatelů potýkat se s nadbytečnou administrativou. Odborné společnosti mají za to, že k motivaci lékařů zřizovat centra dělají dostatek.
„Potenciál přístupu k biologické péči v této zemi má asi sto tisíc lidí. Asi 20 tisíc lidí je léčeno, ale z prevalenčních modelů víme, že až 40 tisíc lidí trpí věkem podmíněnou makulární degenerací (VPMD), až 15 tisíc lidí má diabetický makulární edém a potenciálně 40 tisíc lidí má okluzivní onemocnění sítnice,“ popsal hypotetický rozsah prevalenční skupiny pacientů, kteří by mohli být léčeni v očních centrech, prezident České vitreoretinální společnosti Pavel Němec. A jedním dechem dodal, že statisticky přibližně polovina ze zmíněných sto tisíc lidí z důvodu nezájmu o vlastní zdraví do ordinace ani nedorazí. I tak je podle modelu počet potenciálních pacientů násobně vyšší, než se v současnosti v centrech léčí.
Že je pacientů příliš, potvrdila i předsedkyně České oftalmologické společnosti Klára Marešová. „Nápor pacientů je obrovský a nejsme schopni všechny adekvátně léčit,“ přiznala. Tento stav vede k podléčenosti a poddávkování. „I když víme, že bychom měli nějakého pacienta objednat za šest týdnů, tak se nám to nemůže podařit, protože volný termín pro něj jednoduše není,“ dodala. Paradoxně se jí ale přesto na klinice daří nabírat nové pacienty.
Jedno z klíčových řešení tohoto problému vidí Němec v rozšíření sítě center. „To, co oftalmologii v segmentu biologické léčby v současností trápí, je počet center. Usnadnění přidělování statusu centra pro další pracoviště je jedinou variantou. Nic jiného není možné,“ konstatoval pevně u kulatého stolu. A připomněl historii zřizování center, k nimž docházelo v několika vlnách. „To se nestalo náhodou. Zapříčinil to neustálý tlak a edukace odborné společnosti k tomu, aby se regionálně a místně zlepšila dostupnost péče,“ popsal.
„V každém centru, které to zvažuje, zároveň vědí, že s příchodem pacientů do centrové léčby jim přicházejí pacienti, kteří jsou pro ně dále utilizovatelní i v jiných částech, například v operativě. Pacienti tak pro ně jsou zajímaví, ale dosud se báli vystoupit z komfortní zóny, neboť to s sebou nese nějaké starosti. Jestliže se nám v poslední době daří sjednocovat a zjednodušovat pravidla pro podávání této léčby na jednoduchou a dobře aplikovatelnou, tak to je první důležitý krok k tomu je motivovat, aby do toho šli,“ dodal Němec.
Coby odborná společnosti prý sami intenzivně a pravidelně vyzývají kolegy, aby si centra zřizovali. „Nikdy jsme žádnou žádost o centrum nezamítli. Nikdy jsme požadavek nerozporovali. Maximálně jsme zkoumali, zda je personálně a přístrojově zajištěno, tedy že v něm bude poskytována kvalitní péče,“ pokračoval Němec v popisování otevřených dveří do světa oční centrové léčby pro oftalmology. Právě aktivní pobízení vidí za hlavní příčinu vzniku nových center. „Dovoluji si proto říct, že nárůst počtu center je naší prací,“ řekl neskromně.
Tyto zásluhy mírně krotil generální ředitel a předseda představenstva sítě očních klinik Lexum a předseda představenstva Sdružení ambulantních poskytovatelů oční chirurgie SAPOCH Michal Krejsta. Podle něho mají přímluvy odborných společností v procesu vyjednávání o uzavření smlouvy o zřízení specializovaného pracoviště důležitou, nicméně nikoliv rozhodující roli. „Má to pouze doporučující charakter,“ řekl.
Potřebu masivně rozšířit síť pracovišť akcentovala i předsedkyně České oftalmologické společnosti, a to například i kvůli frekventnímu podávání injekcí anti-VEGF, které prý dnes činí dobrou polovinu klinické práce. „Podávání injekcí anti-VEGF je považováno za standardní péči a dává se tak velkému množství pacientů, že by se i kvůli tomu měla rozšířit síť center, a to minimálně dvojnásobně,“ řekla Marešová. Lékaři by tím získali více času věnovat se vědě či náročnějším operacím. Podpořila by proto i rozvolnění kritérií pro zřizování nových center.
-fk-
Foto: Radek Čepelák
Sympozium se konalo za laskavé podpory Sdružení ambulantních poskytovatelů oční chirurgie SAPOCH.
