Znáte ten obrázek. Vlak cestujícímu ujíždí těsně před nosem a nic na světě už ho nezastaví. Nešťastník zůstává na peróně sám, vztekle popadá dech a proklíná den. Babišovi ujel motoráček s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a on dupe zlostně nožičkama a vykřikuje, že je to skandální. Jak mohla správní rada potvrdit ve funkci současného ředitele Zdeňka Kabátka, když on – šéf ANO – tuhle rošťárnu neschválil? Taková drzost! Je fakt, že odjezd byl náhlý, nečekaný. Nojo, ale on si nikdo z 30 členů správní rady VZP nelehl pod vlak, aby jej zastavil. Ani 9 Babišových vyslanců, z nichž někteří pro jistotu ani nepřišli na nádraží a ti zbývající si možná neuvědomili, jak moc se bude šerif zlobit. Nebo, nedej Bože, že by rebelovali? Mašinfíra z ČSSD Běhounek šlápl na plyn, s pomocí dalších 23 cestujících naložil Kabátka a pláchli Babišovi.
Proč se vlastně vládce svého hnutí tak čílí? O co přišel? Možná o hračku před volbami. Možná o vydírací potenciál. Zcela jistě ho ponížilo, že s ním ostatní tak snadno, jak se pěkně slovensky říká, „vybabrali“. Ale to není tak důležité. Babišovi především ujel vlak plný peněz. Jeden takový už přímo vlastní, tržby Agrofertu loni „stagnovaly na 167,1 miliardy korun“, jmění samotného Babiše činí podle Forbesu 64 miliard korun. VZP vydala na péči za stejné období 146,85 miliardy korun, což je také slušný balík. Není důležité ho vlastnit, ale mít pod kontrolou, jeho prostřednictvím by mohl oligarcha ovládat ostatní hráče na trhu a pomáhat svému podnikání.
Zatím vzal svých 5,6 miliardy korun a vložil je do investičního fondu Hartenberg, jehož prostřednictvím ve zdravotnictví nakupuje. Získal už dominanci v byznysu s umělým oplodněním. Z hlediska finančního objemu tedy dosud nepředstavuje nebezpečí v podobě monopolu, jakým vládne v zemědělství. Jako predátor, který má moc a prostředky i otevřené dveře, ale Babiš může být brzy hegemonem i ve zdravotnictví. Zvláště, pokud se spojí s šéfem Agelu ocelářem Chrenkem (a náznaky bližšího porozumění už tu a tam probleskují), případně dalšími méně viditelnými oligarchy. Tam, kde by si tito kluci, co spolu mluví, rozdělili natvrdo trh a jeden z nich by ostatní jistil přes státní exekutivu, by neměl pacient ani zdravotník na výběr. Jestli je něco opravdu cenné na současném zdravotním systému v ČR, pak je to pluralita a relativní svobodná volba všech, kteří ho používají nebo v něm pracují (jistě už slyším námitky, že je to otrokárna, že zlé pojišťovny dělají to či ono špatně, a říkám, není to sytém dokonalý, ale buďme za něj rádi, může být zcela reálně a velmi brzy hůře).
Ale abychom nezapomněli na „krádež“ Kabátka za bílého dne Babišovi před nosem. Předseda správní rady hejtman Jiří Běhounek by si nikdy takový husarský kousek nedovolil navrhnout, kdyby neměl jistotu, že Kabátek získá tak drtivou podporu. Nikdo, a zopakujme to ještě jednou, nikdo ze správní rady proti Kabátkovi nevystoupil, a to nejen včera, ale téměř po celou dobu jeho ředitelování! I ti dva, jimž se náhlá volba nelíbila, se pouze zdrželi hlasování. Pro Kabátka zvedli ruku lidé nominovaní ze všech parlamentních stran i vládních úřadů, matematicky vychází i to, že mezi nimi bylo několik lidí nominovaných (přímo či nepřímo) hnutím ANO. Babiš vypadá směšně, když řediteli VZP vytýká, s kým se v minulosti stýkal nebo s kým pracoval, protože Kabátek byl vrchním ředitelem odboru přímo řízených organizací a měl takové styky v popisu práce. Kdyby se sebekriticky zamyslel šéf ANO nad tím, s kým se on sám stýkal, fotografoval, obchodoval i komu „poskytoval informace“ (abych nepoužil ono ošklivé slůvko „donášel“), měl by se tiše stydět v koutě. Sebereflexe ale není jeho silnou stránkou.
Andrej Babiš bude muset konsolidovat řady svých oveček. Zdá se, že neposlouchají, jak by měly. Vláda tento týden schválí dvě nové posily do správní rady VZP – Adama Vojtěcha a Marii Bílkovou (psali jsme zde) – to by měli být sekáči, kteří se nezakecají. Avšak i oni musejí najít argumenty, proč se zbavit Kabátka. Ten totiž uspěl. Pojišťovně se v daném právním prostředí a stavu ekonomiky daří. Kabátek navíc mistrně zvládá, co se nedařilo jeho předchůdci – komunikuje, naslouchá, hledá technická, nepolitická řešení. Dokázal najít řeč s lidmi napříč spektrem jak politiky, tak zdravotnického systému. A že je to pěkné klubko, s prominutím, zmijí, které ostatním nic nedarují!
Včerejší rychlá akce, která nepříjemně překvapila ministra financí, je dobrou zprávou pro VZP i české zdravotnictví. Začíná volební kampaň a tohle nebude karta, s níž se v ní bude hrát. A také je to dobrá zpráva směrem k lékařům a pacientům. Oligarcha si nekoupí všechno. Ještě ne.
Tomáš Cikrt
