Rostoucí cena léků se v poslední době stala tématem mezinárodního významu. Největší nárůst je u nejnovějších léků na rakovinu. Nejchudší země v současné době spoléhají na mezinárodní solidaritu a pomoc, aby byly schopny čelit růstu nákladů na medikamenty. Ostatní země vyjednávají ceny léků individuálně s farmaceutickými laboratořemi. V důsledku toho se náklady na léky značně liší země od země.

Náklady na léčbu ve vyspělých zemích se konstantně zvyšují. V rozvojových zemích rostou ceny zdravotnické péče ještě výrazněji. Země G7 v čele s Francií se rozhodly zakročit proti inflačnímu růstu cen léků.

Vysoké ceny léků staví zdravotnické systémy mnoha zemí pod tlak a neúnosně zatěžují státní rozpočty. Situace v řadě států začíná být kritická. Zejména u nejnovějších léků na rakovinu a hepatitidu typu C je růst cen exponenciální.

Minulý měsíc francouzský prezident François Hollande vyzval světové vůdce k jednání a zároveň se zavázal, že Francie převezme iniciativu mobilizovat G7. Během zasedání ministrů zdravotnictví nejbohatších zemí světa (USA, Japonsko, Německo, Francie, Velké Británie, Itálie a Kanada) se probírala otázka zlepšení koordinace mezi regulačními orgány, farmaceutickým průmyslem a pacienty.

Přístup k novým lékům

OSN upozorňuje na problém již delší domu. V listopadu 2015 generální tajemník OSN Pan Ki-mun založil tzv. “High-Level Panel on Access to Medicines“ složený z uznávaných odborníků z řad vědců, lékařů, právníků, zástupců mezinárodních vládních a neziskových organizací a farmaceutického průmyslu, aby se problémem dostupnosti a neustále rostoucích cen léků zabývali. Návrh možných řešení má být hotov během několika příštích měsíců.

Primární cíl francouzské iniciativy, nižší náklady na léky, může být ale v rozporu s poskytováním a přístupem k lékům v nízko příjmových rozvojových zemích.

„Je otázkou, zdali Francouzi usilují o snížení nákladů na ošetření ve vyspělých zemích, nebo hledají nový globální model, který by upravil vazbu mezi náklady na výzkum a konečnou cenu léků pro pacienta,“ uvedl Bruno Rivalan, advokát nevládní organizace Global Health.

Řešení, jak snížit náklady na léky, se tak značně liší podle úrovně rozvoje země a její ekonomické síly.

V nejchudších zemích jsou léky nakupovány prostřednictvím ústředních odběratelů, jako je například UNITAID, nebo se léky do země dostávají prostřednictvím zahraniční rozvojové pomoci. V některých případech farmaceutické firmy zkracují dobu platnosti patentů a umožňují výrobu levnějších generických alternativ.

Netransparentní tarify

Paradoxně rostoucími náklady na léky trpí nejvíce země s nízkými a středními příjmy. „Jakmile rozvojová země přestane být příjemcem mezinárodní pomoci, musí kupovat léky na základě tržních cen. Příkladem jsou například státy jako Maroko, Indonésie nebo Gabon,“ dodává Rivalan

Bez snížení tarifů, které si stát na nákup léků u farmaceutických firem vyjedná, může být léčba velmi drahá, někdy dokonce dražší než v zemích s vysokými příjmy. „Potřebujeme transparentní tarify. Pokud Maroko ví, že platí za HPV vakcínu více než Francie, mělo by o cenách vyjednávat jiným způsobem, „dodal pro EuroActive Rivalan.

Spolupráce v Latinské Americe

Země Latinské Ameriky spolupracují s cílem zajistit si přístup k nejnovějším lékům a za rozumné ceny. Ministři Unie jihoamerických národů (USAN), skupina zastupující všech 12 zemí na jihoamerickém kontinentu, se dohodli v roce 2015 vyjednávat s farmaceutickými firmami společně jako blok, s cílem snížit cenu u nejnákladnějších léků. Podle uruguayské vlády začnou společná jednání letos v létě s cílem vyjednat co nejlepší ceny u léčiv na rakovinu.

„Takovýto druh spolupráce mezi zeměmi regionu je velice dobrá zpráva pro všechny,“ uvedl Jorge Basso, ministr zdravotnictví Uruguaye.

Více informací zde.

Jakub Žák