Po čtení příspěvku paní Petrenko jsem si vzpomněla na svá dávná a krásná studia na Farmaceutické fakultě. Na hodiny strávené v laboratořích, na přednáškách a na bezesné noci před zkouškami z farmakologie, farmaceutické chemie a dalších odborných předmětů. Těšila jsem se na práci v lékárně, na to, že budu pacientům pomáhat a radit se správným užíváním jejich léků.

A nyní mě neskutečně irituje, když vidím vitamíny a vyhrazené léčivé přípravky na benzínových pumpách a v COOPech. Prodejci vyhrazených léčiv oproti farmaceutickým laborantkám a lékárníkům nemají o kompletním farmakologickém přehledu ani zdání. Kurz prodejců vyhrazených léčiv trvá cca 30 hodin. Za těch rozhodně nelze stihnout pokrýt správné dávkování, užívání, nežádoucí účinky a lékové interakce vyhrazených léčiv.

V současné době mají lékárny vstřícné otvírací pracovní doby, jsou označeny lékárnickým křížem, tu nejbližší si vyhledat pomocí mobilní aplikace. A najdete tam personál ochotný vás rychle obsloužit a poradit Vám, jak správně ten Aspirin užít, aby vás nerozbolel žaludek. Dokonce vám rádi doporučí nejvhodnější lékovou formu pro rychlý nástup účinků v případě „rozjeté“ bolesti hlavy.

Fakt, že např. firma Zentiva si nechává své léčiva registrovat jako vyhrazená a s „klidným“ svědomím je pouští mimo lékárny beru jako tristní a na prestiži ji to nepřidává. Nejedná se o vstřícný přístup k pacientům, ale čistě o rozšíření byznysu.

Doufám v návrat toho, že se paní na benzínové stanici nebo v potravinách zase jednou divně podívá na zákazníka, který chce Aspirin a řekne: „To ale musíte do lékárny, tady prodáváme věci do auta.“

Ano, léky patří do lékáren, do rukou vzdělaných lidí. A NE ČLnK nechce ani přímo řízené státní zdravotnictví ani čistě podnikatelské vedení lékáren. Oba extrémy jsou pro zdravotnictví nezdravé.

Co se týče mého názoru na výdej vakcín v lékárnách: Vakcíny vzhledem k citlivosti na skladovací podmínky bezpodmínečně patří do lékáren. V době elektronických receptů pouze lékař zašle pacientovi SMS s čárovým kódem (pacient nemusí za lékařem), pacient si následně vakcínu vyzvedne v lékárně a jde k lékaři s ji nechat aplikovat. U některých typů vakcín je v zahraničí běžné, že vyškolený lékárník je schopen aplikovat vakcínu pacientovi. Tento systém pomáhá ve zvýšení proočkovanosti populace např. proti chřipce.

Osobně doufám, že volně prodejné léky zůstanou doménou v rukách lékárníků a farmaceutických asistentek. Budu ráda, pokud při zdravotních potížích upřednostníte lékárnu před večerkou.

Mgr. Jana Martinásková