Premiér vyměnil necelý rok před sněmovními volbami ministra zdravotnictví a nahradil ostravského Svatopluka Němečka pražským Miloslavem Ludvíkem. Na tento tah se můžeme dívat z pohledu vnitrostranické politiky a strategie blížícího se předvolebního boje. Pro nás ve Zdravotnickém deníku je ovšem ještě zajímavější zaměřit se dopady do zdravotnictví, zvláště pak proto, že se na odstřelení ministra Němečka aktivně podílela lékařská komora, jak včera přiznal její prezident Milan Kubek. Otázka, která napadne každého, kdo jen trošku zná české zdravotnictví a zároveň priority vlády, resp. sociální demokracie, zní: Co jiného může dělat „Slávek“, než dělal „Sváťa“ (jak je familiárně nazývají jejich přátelé z ČSSD)?
Svatopluk Němeček řídil několik let fakultní nemocnici v Ostravě. Jako ministr zdravotnictví za ČSSD spojoval pragmatické manažerské kroky s naplňováním programu své strany. On to vlastně není ani ucelený moderní sociálně demokratický program, ale spíše pocit, že je třeba bránit pacienty a celý systém proti „kšeftování se zdravím“. Tato iracionální kolektivní stranická emoce vylučuje jakékoliv rozumné kroky, po nichž volá zdravotnická veřejnost už léta – nadstandardy, spoluúčast, připojištění, větší pravomoci i odpovědnost pojišťoven. Němeček nedělal nic jiného, než že důsledně plnil tento „program“, ať už si o něm jakožto manažer myslel cokoliv.
Miloslav Ludvík je také ředitel fakultní nemocnice (pražského Motola), zároveň je předsedou pražské ČSSD. Může snad dělat cokoliv jiného, než se držet stranické linie? Nebo ta se náhle změní?
Dalším mantinelem je, že balík veřejných peněz, které směřují do zdravotnictví, je vždycky limitovaný. Němeček se snažil získat na platy lékařů maximum možného. Lékařské komoře se to zdá málo a i na Ludvíka bude klást vysoké nároky. Milan Kubek si myslí, že, když je Ludvík „manažer“ a dokázal sehnat peníze na dostavbu dětské nemocnice, že to dokáže skoulet – lépe než Němeček – s Andrejem Babišem. Ten pak náhle prozře a navýší platby za státní pojištěnce tak závratným tempem, jaké by si lékařská komora přála. Tento předpoklad je zcestný.
Jednak, ošklivě řečeno – na nemocné děti se dávají peníze snáze, než na „nenažrané doktory“ (to prosím s odpuštěním, takto někteří voliči uvažují). Jednak je Ludvík stejný manažer jako Němeček, oba mají obdobnou zkušenost s řízením fakultní nemocnice. Oba by jako ministři měli vždycky k dispozici stejný balík peněz, který se prostřednictvím úhradové vyhlášky rozděluje mezi poskytovatele zdravotní péče. A jak se shoduj zástupci pojišťoven, pokud se nemá škrtat péče nebo zavírat nemocnice a pokud politici nechtějí zatížit pacienta přímými platbami (které ČSSD odmítá), pak nezbývá, než navýšit odvody za pojištěnce státu. Jenže Andrej Babiš už jasně vzkázal (naposledy v Otázkách Václava Moravce), že pokud je on ministrem financí a našemu hospodářství se daří (rostou tedy příjmy systému z odvodů na zdravotní pojištění), nebude s dalším navyšováním, nebo dokonce pravidelnou valorizací těchto plateb, souhlasit. Jakým zázračným způsobem by ho tedy Miloslav Ludvík přesvědčil? Přinutí premiéra Sobotku, aby se vzdal programu ČSSD, nebo aby do něj vložil pragmatické prvky, třeba spoluúčast? Asi těžko. Strana půjde do voleb s hesly typu „zabráníme privatizaci“, nebo „udržíme finančně dostupné zdravotnictví pro všechny“.
Další možností je, že Ludvík bude větší rafan, než byl Němeček a bude ministra financí kousat tak dlouho až ten raději pustí státnímu rozpočtu žilou? Takhle naivně to vidí lékařská komora, i když ji podezřívám, že si ve skutečnosti myslí něco jiného. Spíše se tak vyvléká ze spoluodpovědnosti za odstranění Němečka, s nímž se rozbratřila hlavně kvůli zákonu o vzdělávání (který prý neubránil proti změnám poslanců) a svým kompetencím (které nechtěl rozšířit o pravomoc dohlížet na personální vybavení nemocnic).
Jenže pochybovat o tlaku budoucího šéfa zdravotnického rezortu na Andreje Babiše lze ještě z jednoho důvodu. Miloslav Ludvík totiž již dal najevo, že pokud se stane ministrem, podrží si křeslo ředitele FN Motol a po skončení mise se do něj vrátí. To se může stát velmi brzy, přijdou volby a s nimi nová vláda. Hnutí Ano má ovšem eminentní zájem o ovládnutí rezortu zdravotnictví (Andrej Babiš to několikrát jasně řekl: Dejte rezort nám a my vám ukážeme, jak se má řídit.). Průzkumy veřejného mínění naznačují, že po volbách bude šéf ANO Babiš tak silný, že do budovy na Palackého náměstí posadí svého člověka. Pak by se tedy Miloslav Ludvík rád vrátil do ředitelského křesla. Ovšem jenom pokud mu to ministr dosazený Andrejem Babišem dovolí, protože Motol je nemocnice přímo řízená ministerstvem zdravotnictví. Půjde snad budoucí ministr Ludvík proti Babišovi a tím si zabouchne dveře zpátky do ředitelny? Nakolik věří v úspěch sociální demokracie ve volbách, že si ponechal motolská zadní vrátka?
Na vtíravé otázky bude muset již brzy odpovědět. Ono totiž nelze naplnit všechna očekávání. Nelze současně plnit program ČSSD, nebo snad dokonce vyhovět komoře a být zadobře s Babišem, leda, že byste vstoupili do holdingu. Myslím toho, jenž není veden v žádném rejstříku. Prostě do rodiny. Miloslav Ludvík se bude muset rozhodnout.
Dobrým testem bude jeho případný postup ve Vojenské zdravotní pojišťovně (VoZP). Němeček tam podle svého přesvědčení hájil pojišťovnu proti obchodním zájmům Andreje Babiše. Dnes už tam dávno nejde o ředitele Šteina, jehož odchod je jen otázkou času, neboť bez ohledu na vyhrocenou situaci mu příští rok končí funkční období. Jde o to, kdo jej ve funkci nahradí a do budoucna pojišťovnu ovládne.
Na VoZP ministru financí záleží, píše kvůli ní dopisy, intervenuje. Odolá Ludvík pokušení pojišťovnu obětovat kvůli dobrým vztahům s oligarchou?
Čí bude Ludvík? Ukážou nejbližší měsíce. Jak sám řekl médiím, když přijal premiérovou nabídku stát se ministrem zdravotnictví: „Teď je skutečně doba, kdy je ošklivo a musíte nastavit čelo, teď se lámou charaktery a musíte prostě přijmout výzvu. Bylo by samozřejmě lepší si počkat v závětří“ (řekl novinkám i České televizi). V závětří čekal 17 let. Uvidíme, jaký bude charakter.
Tomáš Cikrt
