Minulý režim byl mimo jiné typický „pokroucenou ekonomikou“, protože nebylo zřejmé, jaká je skutečná cena mléka, housky, vidličky, bytu, kávy nebo auta. Jejich cena byla totiž zcela standardně modifikována a to z různých hledisek. Nejvíce z hlediska sociálního – zboží tzv. základní potřeby, bylo na úkor jiného dotováno. Šlo nejen o potraviny, ale i o bydlení, energie, atd. Přičemž stanovení ceny nebylo například na základě daňové slevy, tj. nějakým způsobem transparentní, ale prostě nějak dle potřeby obyvatel a úvahy cenotvorců. Naopak jiné zboží bylo zase jako „luxusní“ dražší: typicky i tak nepříliš zdatná elektronika, káva, čokoláda a mnohé další. Výsledkem byla naprosto zkreslená cena, která neodrážela skutečné výrobní náklady plus daň. A o tržní ceně vůbec mluvit nešlo. Do podobného stavu (ve zdravotnictví to platí dvakrát) nás dnes dostávají různorodé dotace.
Jsme svědky „laviny“ dotací, zvláště nyní před volbami. Dotace pro zemědělce, dokonce na jejich pojištění proti neúrodě (!). Napadá mě, v kterém jiném odvětví podnikání se lze na státní útraty pojistit proti škodě dané například kroupami…. Dotace pro horníky na částečné dorovnání příjmů k podpoře v nezaměstnanosti nebo nižším příjmu z dalšího zaměstnání. Jistě, zaslouží si to, ale mají to všichni? Nebo je to forma novodobých odpustků? Dotace pro výrobce elektřiny z různých obnovitelných zdrojů? Celkově v řádu stovek miliard korun. Je to skutečně nezbytné? Dotace pro různé zahraniční investory, jako by nebylo lepší podpořit ty naše, i když malé, formou maximálních daňových úlev. Cožpak právě oni nereinvestují zisk u nás doma? Celou samostatnou kapitolou jsou evropské fondy, což jsou peníze jakoby od nikoho, tj. „zadarmo“ a právě tak je s nimi zacházeno. Na rekonstrukce zámků i velice luxusních, nebo na cyklostezky, kde cyklistu nevidíte, ale hlavně některé z nich jsou předražené… Nebo rozhledny, odkud je vidět leda do polí. A mohl bych uvádět další příklady (různé kauzy netřeba zmiňovat, je jich dost v médiích).
Pominuli případné trestně-právní konání, lze dotacím, fondům, grantům apod. vytknout nejedno společné – kazí konkurenční prostředí a to mezi jednotlivými poskytovateli služeb nebo produktů, neboť někteří dotaci dostanou a jiní ne, přičemž spravedlnost v rozdělování dotačních peněz nelze nikdy zaručit, vedou často k plýtvání, protože jsou to peníze jakoby „zadarmo“, dokonce vedou v celých oborech ke zkreslení pohledu společnosti, protože nás nenutí situaci řešit a hlavně vyřešit. Tím mám na mysli zdravotnictví.
Lze s jistotou tvrdit, že před našimi zraky dochází ke krizi financování zdravotní péče. A my se tváříme, že tomu tak není. Přece to funguje, alespoň to si myslí většina obyvatel. A mají pravdu, zatím to funguje. A proč? Protože špatnou situaci ve vybavení přístroji, v zastarání staveb, v platech personálu řešíme různými dotacemi – z evropských fondů, které pomalu končí, ze státních nebo krajských (komunálních) dotací nebo i z vlastních peněz – copak je někde v úhradách od zdravotních pojišťoven zakalkulován náklad na pronájem prostor? Nebo reprodukci staveb? Není a my jsme si zvykli to brát jako fakt! Dokonce ministerstvo zdravotnictví bere skutečnost, že v platbách veřejného zdravotního pojištění není úhrada za amortizaci nemovitostí, za správnou, neboť by prý bylo neřešitelné tyto nároky ze zdravotního pojištění ufinancovat!
Řešením by měl být zvláštní fond (ze státních prostředků – tedy z daní nás všech), který by potřebu obnovy nemovitostí saturoval. Není mi jasné, jak by stát dostatek prostředků v řádu desítek miliard korun zajistil (pokud nepřipustíme myšlenku na tisknutí peněz s následnou možnou inflací) a jak, tj. jak spravedlivě, by je rozděloval. Zřejmě prostřednictvím nějaké komise na ministerstvu. Nebo stávající situace v přidání peněz pro zdravotní sestry. Jistě je potřebují, ale dotace z ministerstva zdravotnictví, respektive rozhodnutím vlády, situaci nevyřeší, protože jak dál pro příští rok a další rok a další rok, jak pro další zdravotníky? Navýšení platů je v podstatě dotací na provoz. Toto řešení je nesystémové. Není lepší hledat systémové změny pro české zdravotnictví?
Stát za několik málo let nebude mít prostředky (a ani nyní je nemá) na všechny možné dotace, podpory, fondy všem a na všechno. Není lepší prostředky méně přerozdělovat a nechat je nám, lidem, tj. méně danit? Není lepší umožnit nám všem se po svém lépe finančně připravit na stáří nebo se pojistit na dlouhodobou péči v bezmocnosti? Vždyť stát na všechno mít nikdy nebude. Ano, je to výsostně politické rozhodnutí, ale prosím pojďme se o něm bavit.
MUDr. Marek Zeman, MBA
Marek Zeman
