Na stránkách Slovenské i České lékárnické komory visí překlad vzoru lékárnické přísahy (slibu), který letos v srpnu přijal výbor Mezinárodní farmaceutické federace (FIP). Česká lékárnická komora převzala i slovenský nápad a nabídla lékárníkům, aby si jako symbol přijetí slibu ozdobili lékárenským znakem profilovou fotografii na některé ze sociálních sítí Facebook nebo Twiter. V Čechách si (k 31.10) lékárnické logo přidalo na profilovou fotografii celkem 8 kolegů, na Slovensku 22.
Ta čísla nejsou důležitá, nepřikládám tomu hromadnému (v tomhle případě spíš individuálnímu) měnění profilových snímků žádnou váhu. Sám takové výzvy k stádnímu chování ignoruji. Ale tomu slibu ano. Z promočního slibu si pamatuji právě to: POSTREMO: „Ne pro mrzký zisk a světskou slávu…“
A text tohoto slibu říká a shrnuje ideály, pro které jsme šli všichni (nebo alespoň většina) farmacii studovat a se kterými jsme do oboru vstoupili. A v tom je, myslím ta nutnost opakovat si ty základní pravdy, které se z našeho povolání vytrácejí. Nemyslím, že by smyslem „Lékárnického slibu“ bylo jen varování před komercionalizací lékárenské péče, jeho smysl vnímám mnohem šířeji.
V knize Williama N. Kellyho „PHARMACY, What it is and how it works“ (LÉKÁRNA, Co je to a jak to funguje?) se mimo jiné můžete dočíst, že: „Farmaceut je zdravotník, který pomáhá pacientům k nejlepšímu užití jejich léků. Farmaceut je hrdým členem důvěryhodné profese.“ Krásné věty a obě pravdivé. Na jejich pořadí nezáleží, pokud ovšem zůstanou spolu. Obě dohromady zahrnují všechny nabyté znalosti a dovednosti, schovají pečovatele i klinika, posluchače i řečníka. Zahrnují diváka i herce, studenta i učitele v každém z nás. Pro dosažení co nejlepšího prospěchu pro pacienta je třeba všechno výše uvedené. A je třeba i mnohem víc. Je třeba důvěryhodnost a respekt, úcta i hrdost.
Mnozí z lékárníků (asi všude na světě) by raději pokračovali podle těch původních na fakultě vštípených ideálů, ale okolnosti a příliš trnů a překážek je „nutí“ jít jinudy. V současném prostředí ČR (ale i jinde) prostě lékárník musí alespoň občas přijmout i krutá tržní pravidla. Tím spíš, že pacient, konzument a zákazník stále častěji hledá raději zkratku tabletou než radu a poučení. Jenže my pro ně nemáme žádné „vyléky“, kterými bychom způsobili terapeutický zázrak. Máme pouze „léky“, kterými vytrvale léčíme následky, a nikoliv příčiny.
Přitom veškerá lékárenská péče poskytovaná pacientům s civilizačním nebo psychosomatickým onemocněním založená pouze na správném a bezpečném užívání léčiv nutně selže. Pokud je cílem vyléčení pacientů, je nutná jejich spolupráce, změna jejich zvyků a převrácení žebříčku hodnot. A k tomu se jednotlivec vychovaný v konzumní společnosti odhodlá až na samém břehu řeky Styx.
Svět se nedá změnit jedním slibem, ale člověk ano. A jeden slib dokáže změnit hodně lidí. Nebo hodně lidem některé důležité věci připomenout. S nástupem do praxe začíná u nových absolventů proces postupné ztráty iluzí. To není nic závadného, jak říkají mnozí terapeuti, teprve život bez iluzí umožní přijmout za něj zodpovědnost. A přijetí zodpovědnosti je cesta k uzdravení.
V posledních letech osciluje nálada mezi lékárníky od bojovné zarputilosti na obranu cti a vážnosti stavu k rezignaci a vzdychání nad tím, kam jsme to dopracovali. Na pozadí těchto nálad jiní (také kolegové lékárníci) provádějí kšeftíky a lumpárny. Úroveň stavu nesrazily zásahy zvenčí, byť je jednodušší to tak chápat. Podepsal se na tom jeden každý z nás. Mnoho je rezignovaných nebo pohodlných, tmelících (těch je třeba si hodně vážit) a pracovitých méně. Mnozí postupem času odhodili s iluzemi i mnohé (nebo všechny) ideály. A to je velká škoda. Protože respektovaná a důvěryhodná profese, o které píše William Kelly, potřebuje lidi, a především lidi s ideály, kteří profesi tvoří. Teprve vzájemně se respektující a důvěryhodní lidé dají vzniknout kolektivnímu pocitu hrdosti, že jeden každý z nich je součástí týmu. Týmu, který má hrdost, smysl, cíl a ideály. Bez ideálů není ani respekt ani důvěryhodnost.
Proto je důležité to připomínání lékárnického slibu. Takový slib je totiž vstupenkou do toho skvělého týmu respektované profese, za který jsme kdysi dávno chtěli hrát první ligu. Ideály by měly být vidět i ve světě bez iluzí.
PharmDr. Stanislav Havlíček
