Ministr Svatopluk Němeček měl letos zdánlivě jednodušší úkol, než jeho předchůdce. Při přípravě úhradové vyhlášky našel takříkajíc ležet na ulici deset miliard korun. Je to částka, o kterou vzrostou příští rok příjmy veřejného zdravotního pojištění. Více peněz však vzbuzuje větší očekávání. Popravdě, jsou to z velké části virtuální finanční prostředky.
Musíme tudíž věřit statistikům, že skutečně porostou mzdy a zaměstnanost o odhadovaná procenta. A k tomu připočíst navýšení plateb za státní pojištěnce, což jsou peníze, které stát přesune z jedné kapsy (daní) do druhé kapsy (zdravotní pojištění). Nesmíme zapomenout ani na miliardu, o kterou se sníží rezervní a provozní fondy pojišťoven.
Třebaže se celkem rozděluje 239 miliard, je každá miliarda k dobru (ve srovnání s předcházejícím obdobím) docela důležitá. Nelze jí poměřovat tím, jaké tvoří procento celku, ale podle toho, co s ní lze provést, komu jí dát a co tím navenek vyjádřit. Příprava úhradové vyhlášky sice vypadá, pro svoji složitost, jako vysoce odborná práce, ale v podstatě je to především politikum.
A protože je pan ministr mužem sociální demokracie, která slíbila svým voličům, že zruší regulační poplatky a zdravotníkům zvýší mzdy, jeho hlavním politickým úkolem je: sliby plnit. Z oněch deseti miliard mu ale pak na nějaké další ovlivnění systému moc nezbylo. Na kompenzace zrušených poplatků vydá 4,2 miliardy a nemocnicím (především na zvýšení platů o pět procent) dá 3,8 miliardy. Hned je 8 miliard utraceno (Podrobněji viz článek Ministerstvo dokončilo úhradovou vyhlášku, pojišťovny poněkud vyděsila).
Na ministra se už sesypali kritici a to jak s argumenty ekonomickými, tak politickými.
Ekonomické výhrady mají zejména zdravotní pojišťovny, které se obávají, že celý plán nevyjde tak ideálně, jak se teď jeví na papíře. Dokonce varují, že se může systém ocitnout na konci roku v deficitu. Tato obava se jeví jako oprávněná. Učí nás historická zkušenost. V dobách minulých, kdy vedli ministerstvo zdravotnictví někteří sociální demokraté, se slibovalo, rozdávalo a posléze končívalo sekerou. Vzorovým příkladem byl ministr profesor Fišer někdy kolem začátku tisíciletí, tedy v době hospodářského růstu, který dostal svými vyhláškami zdravotnictví do velmi nepříjemného a zbytečného deficitu.
Pojišťovny se mohou dohodnout s poskytovateli individuálně a vyhlášku nerespektovat. Jenže, to by musela zdravotnická zařízení chtít a zdá se, že jim bude spíše vyhovovat řídit se vyhláškou, protože je pro ně výhodnější. Na druhou stranu je třeba ministra ocenit, že sliby plní jenom do té míry, do jaké mu stačí peníze, které na oné imaginární ulici našel. Nepřistoupil na zvýšení tarifních mezd o deset procent, požadované odbory, neboť věděl, že by tím zcela spolehlivě poslal systém do záporných čísel. Vyhláška počítá s ideálním vývojem a tedy s čísly „na hraně“, ale pokud se ministr hezky pomodlí za ekonomický růst země, mohly by mu jeho předpoklady vyjít. Pak bychom směli na varování pojišťoven zapomenout.
Politicky se do ministra trefují některá média i politici. Vyčítají mu, že vrací do zdravotnictví socialismus, případně, že rezignoval na efektivitu systému. Pokud jde o socialismus, je to asi v pořádku, co jiného vyčítat sociálnímu demokratovi, že? Také autor tohoto komentáře nepovažuje za správné, že se zrušily regulační poplatky anebo, že se zase přidává stejně všem, bez rozdílu kvality a potřebnosti. Je ale třeba také respektovat přání voličů. Ti si sice na poplatky zvykli, ale volili strany, které jim slíbily, že je zruší (tedy ty poplatky). Kritici ovšem zmíněný socialismus a neefektivitu ilustrují na tom, že se vyhláška vrací k paušálním platbám a odchází od DRG (zjednodušeně tzv. platby za diagnózy), které umožňuje lépe diferencovat mezi jednotlivými poskytovateli a spravedlivěji je platit. Mají kousek pravdy, ale neřeknou jí celou. Totiž, proč se Svatopluk Němeček vrátil k paušálům? Inu, proto, že se vývoj DRG dostal do slepé uličky. Lze popisovat produkci, ale jak řekl Zdravotnickému deníku náměstek ministra Tom Philipp „jednotlivé base neodrážejí ekonomickou realitu“. To v žádném případě není Němečkova vina, ale výsledek mnoha let tzv. kultivace DRG, které chyběla pevná manažerská ruka, popohánějící projekt vpřed.
Zdravotnická pospolitost nyní upírá naděje k novému řediteli ÚZIS docentu Ladislavu Duškovi, jehož si ministr vybral, aby dal DRG do pořádku. Snad pak bude použitelné i k úhradám. Docent Dušek na to má tři roky. Do té doby se pojede „na paušál“, ovšem kontrolovaný produkcí DRG.
„Klid v resortu“ pro příští rok stál deset miliard korun. Příští vánoce se ukáže jeho skutečná cena, ekonomická i politická.
Tomáš Cikrt
