V roce 1781 bylo patentem Josefa II. zrušeno nevolnictví. Nevolníci, po staletí odkázáni na milost či nemilost svého feudála, se tak najednou mohli začít volně pohybovat po monarchii za prací. A světe div se, významným způsobem vzrostla produktivita Rakousko-Uherska.  Ano, a to jenom díky tomu, že bylo lidem umožněno svobodně se pohybovat! Člověk by se tedy domníval, že v 21. století, v demokratické zemi, v Evropské unii, tyto středověké praktiky již nespatří.

Vážení, středověk neskončil, středověk trvá (slovy populární české hudební kapely Lucie) Kde? Přeci v českém zdravotnictví!

Typologie českých a dalších zdejších feudálů

Feudálů v českém zdravotnictví najdeme nemálo. Současné nevolnictví dostalo nový, moderní kabát, a říká se mu „kvalifikační dohoda“. Mnoho mladých lékařů, absolventů, často pod doslova nepříjemným nátlakem managementu nemocnic, je nuceno při vstupu do specializačního vzdělávání podepisovat tzv. kvalifikační dohodu.

V tomto bodě dochází k mírné diferenciaci feudálů. Rozdělme je na ty „štědré“, „umírněné“ a „přísné“. U prvních  zmíněných zaplatí nebohý mladý lékař řádově pár set (!!!) tisíc korun, nesetrvá-li ve feudálově nemocnici nejméně 3 roky po atestaci. Zpravidla se jedná o kategorii „veřejného feudála“, čili nějakou oblastní veřejně vlastněnou nemocnici. To takový posledně jmenovaný, přísný, feudál požaduje až kolem 1,5 milionu korun, nesetrvá-li mladý nevolník alespoň 5 let po atestaci připoután „duší i tělem“ k nemocnici. Umírnění se nacházejí někde na půli cesty.

Přísní feudálové velmi často (nikoliv však výlučně) pocházejí z Horních Uher, ve světském prostředí se jim říká „finanční žraloci“. Začali operovat v českém zdravotnictví (na Slovensku již vlastní podstatnou část celého zdravotnictví a už tam pro ně hodně nevolníků operuje na operačních sálech). Éra divoké akumulace kapitálu a privatizace je nenávratně pryč a zdravotnictví (segment nemocniční péče) je v českých zemích stále víceméně ve veřejném vlastnictví. Finančním žralokům proto nadmíru vyhovuje situace, do které se české zdravotnictví neodvratně řítí.  A tak vidina potenciální nutné a neodvratné restrukturalizace nemocniční sítě, která však může dopadnout jakkoliv, je pro ně lákavým soustem! Naše restrukturalizace totiž probíhá darwinistickým způsobem: silnější přežije. A žraloci mají truhlice plné zlata a peněz, a tak čekají na příležitost ulovit šťavnatý úlovek v podobě krachující nemocnice a rozšířit svoje portfólio.

Avšak všichni feudálové mají jeden a tentýž problém! Nedostatek nevolníků! Eufemisticky tomu říkáme „personální krize ve zdravotnictví“.

 Na známost se dává, že „robota“ byla obnovena

V revolučním roce 1848 byla oficiálně zrušena i robota, a tak již poddaní nemuseli opouštět svá hospodářství a dřít pravidelně na panském statku. Za robotu se samozřejmě neplatilo, byla to panská, feudální výsada vyžadovat od poddaných robotu. Chceš či nechceš, stejně musíš, jinak tě ztrestáme! Robota byla ve zdravotnictví 21. století pojmenována jako tzv. „stáž“. Má různého trvání dle oboru nevolníka, a dle důležitosti feudála (rozuměj stupeň akreditace). Platí, že nevolník níže postaveného feudála musí jít konati robotu (stáž) většího rozsahu.

Během roboty (stáže) tedy pracuje nevolník (stážista) u výše postaveného pána, zatímco jeho domovský feudál platí nevolníkovi jisté prostředky na zabezpečení základního živobytí. Pokud nevolník během roboty nechodí sloužit noční služby ještě i domů do mateřské nemocnice, jde skutečně pouze o prostředky k pokrytí základních životních potřeb, jako jest střecha nad hlavou a nějaká krmě pro nevolníkovy dvě děti.  Je-li délka roboty pro feudála nepřiměřeně dlouhá, chce se samozřejmě „na nevolníkovi zhojit” možná co nejvíce. A to způsobem nejvíce pro něj efektivním – onu nevolnickou smlouvu (kvalifikační dohodu) co nejvíce zpřísnit. Pracoval přece pro výše postaveného pána, zatímco mu feudál zabezpečoval střechu nad hlavou a jídlo pro děti! Navíc dokonce feudál ještě musel tomu výše postavenému platit měsíční poplatek (rozuměj „stážovné“), za to, že nevolník šel tu robotu konat! Zdálo by se absurdní, ale pro feudála zcela normální a přirozené!

Feudálovy elegie

Co na to ale říká ten níže postavený feudál? Nic! Krčí rameny, strká hlavu do písku, neřeší. Nepůjde přece bědovat k pánu markraběti (ministr zdravotnictví)  vysvětlovat mu, jaká příkoří (z jeho pohledu bezesporu) se mu dějí! Že to celé není jaksi dobré pro „byznys“. Měli jsme (Spolek Mladí lékaři) teď nedávno dva zástupce na konferenci o zdravotnictví, ale feudálové o tomhle problému nemluvili vůbec, mlčeli, ač mohli mluvit velmi hlasitě. Jednodušší přece je hojit se na tom nejslabším článku – tedy na nevolníkovi!

Feudál se snaží znevolničit co nejvíce neznalých či lehkomyslných potenciálních nevolníků (nejsnažší cesta). Předstírají, manipulují a vymlouvají se –  „Já to přece nevymyslel, to tam nahoře, to páni takhle rozhodli a nastavili systém. Pán markrabě si tak žádá, ejhle tady to má i v zákoně.“ Jinak mezi řečí, pan markrabě vydal svým písařům za příkaz tuto praxi povýšit na ještě vyšší úroveň (chystá se jistá, z pohledu evropského práva mírně kontroverzní, novela obnovující stabilizační dohody nevolníků se státem!). Tak aby pokud možno ani jeden potenciální nevolník neproklouznul.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a tak feudál nevolníkovi zpívá různě, třeba: „Nebojte se, však mi vás na ty roboty brzy pustíme, abyste je rychle měl za sebou a byl rychle opět svobodný. Jen nám tady musíte stvrdit svým podpisem tenhle malý kousek papíru, abychom vás mohli pustit. Bez toho do roboty nemůžete“.

Přeloženo: „Nebojte se paní doktorko, my vás na stáže pustíme v řádném termínu, abyste měla atestaci rychle za sebou a odpracovala si závazek. Jen nám tady musíte podepsat tu smlouvu, abychom vás mohli pustit se vzdělávat. Bez toho se vzdělávat nedá.“

Nereformátoři

Češi mohli být reformátoři Evropy, ale bohužel si Jana Husa nechali upálit včas na to, aby pak mohla skutečná reforma začít až za dvě stě let a trochu západněji, ale zase ne až tak daleko od nás, vlastně u našich sousedů. Tak a jak tedy nakládají s těmi nevolníky v té Západní Evropě? No, oni mají reformní období dávno za sebou a nikdo tam nevolnictví nemá! Ani feudálové tam už nejsou.

Čas od času se v ČR objeví záblesk pokrokového myšlení vydat se cestou pozitivní motivace zaměstnanců. Zrušit feudální nevolnické kvalifikační dohody a mladé absolventy medicíny přilákat na dobré pracovní podmínky. Zatím je to ale stále spíše rarita. Ale už se objevují první osvícení zaměstnavatelé, naštěstí. Josef II. reformoval, protože se domníval, že zdraví a spokojenost poddaných by mohla pozvednout hospodářství. Nemýlil se.

Slovy věrné služebnice (obvykle personální ředitelka) jistého feudála: „Jak to tam tedy funguje, na tom západě?”

Tak třeba v Nizozemsku mají spočítané kolik rezidentů v každém oboru můžou každý rok vychovat. Přesně takový počet lékařů je přijat do specializačního vzdělávání. Během této doby každý tráví polovinu přípravy v periferní nemocnici, rezidenta platí periferní nemocnice. Polovinu doby stráví v univerzitní nemocnici, platí ho univerzitní nemocnice. Nikdo nikoho nezotročuje, neváže kvalifikační dohodou, nikdo nikoho nevydírá pouštěním/nepouštěním na stáže. Nikdo nikomu nevyhrožuje oddalováním atestace. Ne všichni se sice dostanou hned po škole do vzdělávacího programu, protože vzdělávacích míst je o něco méně, než absolventů, jenže ti co pracují na netréninkovém místě zase pracují za větší peníze.

Feudálové pozor na revoluce a defenestrace

Historie ukazuje, že s poddanými lze zametat, ale vždy jen do určité míry. Jak míra frustrace a pocit útlaku a nespravedlnosti přesáhne určitý bod, tak se poddaní vzbouří a možný další osud feudála je nepředvídatelný. Nicméně taková defenestrace je v české historii celkem oblíbená metoda.

Jistý pán feudál z jedné středočeské nemocnice, kterého povýšili do šlechtické pražské nemocnice, by mohl vyprávět, jak jeho mladí nevolníci byli připraveni zastavit provoz velké oblastní nemocnice, když jako nově instalovaný feudál chtěl na ně uhodit nevolnickou smlouvou. No to už se pak i feudál stáhne, když se nevolníci bouří. Tam už jde totiž o bytí a nebytí samotného feudála, jak je psáno výše. Jak všichni víme, vždy je bližší košile než kabát. Oni ti poddaní (mladí lékaři, lékaři, sestry atd.) jsou totiž mnohem hůře nahraditelní, než samotný feudál ve zdravotnictví. Jaksi nikdy nebylo slyšet o nedostatku feudálů (ředitelů) nebo pobočníků (ostatní manažment) v nemocnicích.

Někteří si možná myslí, že jsou „nedefenestrovatelní“, ale poslední dobou je vidět, že na náhradu v baštách českého zdravotnictví (fakultní nemocnice) někdy stačí, aby se pan markrabě prostě hůře vyspal, či důsledněji zamyslel anebo možná dostal příkaz přímo od samotného císaře, který přece nikdy, NIKDY neodstoupí!

P.S.: Bůh žehnej Evropské unii a volnému pohybu…

MUDr. Martin Kočí
Předseda spolku Mladí lékaři