Včera se ve sněmovně bojovalo o víc, než o lázně. U novely zákona o veřejném zdravotním pojištění se ukázalo, že nebude hlasovat opozice proti koalici, ale zavedené politické strany proti novým hnutím. Hlasování bylo zajímavé zejména tím, jak byly oba tábory semknuté a disciplinované. A pointu příběhu dodali lidovci, kteří se zdrželi hlasování, přesto, že kvůli jejich poslanci se to všechno semlelo.

Revoltu proti populismu zažehl profesor Jan Žaloudík ČSSD), když odmítl, aby se senát stal hlasovací mašinou, která pod časovým tlakem „zchroustá“ všechno, co se jí předloží. Přitom se již všichni smířili s tím, že v „lázeňské“ novele zákona o veřejném zdravotním pojištění bude i nepovedený přílepek poslance Ludvíka Hovorky (KDU-ČSL) o povinném zveřejňování smluv mezi pojišťovnou a poskytovatelem zdravotní péče. Ve třetím čtení zákona totiž drtivou většinou poslanci tento návrh podpořili, mnozí především proto, aby nebyli napadeni, že nechtějí transparentnost. Ti statečnější se pak nechali slyšet, že chtěli mít mediální klid, i když si o přílepku pana Hovorky mysleli své (zejména, že je zbytečný a bude lékařům a nemocnicím působit zcela zbytečné potíže).

Než se novelou začal zabývat senát, uskutečnil se sjezd České lékařské komory. A tam – světe dive se – komorový oblíbenec Hovorka v nepřítomnosti schytal kritiku ve smyslu: myslel to dobře, ale provedl katastrofálně. Jeden jediný člověk se ho tam nezastal, dokonce ani protikorupční bojovnice senátorka Alena Dernerová (Severočeši.cz), ostatně pronesla milé hodnocení: „Ten člověk to nemyslel naprosto špatně, ten člověk vždycky stál na straně zdravotníků, ačkoliv je to povoláním inženýr. …To bylo jeho úmyslem, ale reál je jiný. Jak není ten lékař. Víme, že to vypadá jinak v praxi.“

Už tehdy, přímo na sjezdu profesor Žaloudík prohlásil: „Nikdy jsem si nemyslel, že když jde člověk z chirurgie do politiky tak, že aby jeden pacient byl zachráněn, tak druhý musí být zabit. Takto to teď vypadá permanentně, že když je nějaká nemoudrost v části zákona, tak když ji chcete odstranit, ohrozíte moudrou část zákona.“ Senátor nepronesl jenom vtipnou glosu, myslel to vážně.

Na jednání zdravotního výboru senátu následně navrhl způsob, jak lázně nepotopit, ale přitom se zbavit Hovorkova přílepku, tedy jak odstranit „nemoudrou část zákona“. Nejen výbor (jednomyslně), ale i celý senát (drtivě) Žaloudíkův nápad podpořil. A tak se poslancům vrátil zákon zpět a měli na vybranou: buď podpoří návrh senátu na změnu, nebo zákon spadne pod stůl a lázně budou v příštím roce bez své legislativy, tedy hlavně bez indikačního seznamu.

Poslanci většinově vyslyšeli argumenty senátora Žaloudíka, že se mají zákony připravovat pořádně a že se do nich nemají vkládat nezbednosti, které zkomplikují zdravotníkům život, aniž by přinesly kýžený prospěch. Poslanci ANO nemohli hlasovat jinak, než jak určil předseda Babiš a ten už dávno udělal z Hovorkova díla otázku protikorupční cti. Jejich koaliční kolegové z ČSSD, povzbuzeni senátní injekcí, se ale sešikovali a spolu s opozicí hnutí přehlasovali. Nic na tom nezměnil ani obvyklý lidovecký úskok ve stylu my nic – my muzikanti (zdrželi se hlasování, včetně samotného Hovorky a předsedy Bělobrádka), ani poněkud překvapivé lavírování TOP 09.

Chtělo to kousek odvahy. Jaké? No přeci riskovat nálepku korupčních politiků, kteří nemakají a „všeci kradnú“. Riskovat konflikt s Andrejem Babišem.

Uvidíme v příštím roce, nakolik tato odvaha poslancům vydrží. Vedle vládní koalice se možná rýsuje koalice zdravého rozumu, alespoň pro některá hlasování ve zdravotnictví.

Tomáš Cikrt

Podrobné informace o jednání sněmovny a výsledcích hlasování najdete v článku: Lázně prošly bez přílepku, přestože bylo ANO jednotně proti