Před půl rokem jsem psal, že covidová krize je primárně krizí důvěry, důvěry ve stát, vládu, racionalitu vládních opatření a varování, nakonec i důvěry mezilidské. Na začátku roku 2021 se začala projevovat další krize důvěry, tentokrát v očkování. Z řady domovů pro seniory nebo léčeben dlouhodobě nemocných jsou reportována velmi nízká čísla proočkovaného personálu, dokonce jsou známy i případy, kdy ošetřovatelky přesvědčily i klienty, aby vakcínu odmítli. Lidé prostě vládě nedůvěřují, ani když náhodou mluví pravdu.
Jenže ono je to ještě komplikovanější. Jako houby po dešti začínají růst a sílit hlasy, že pro co nejrychlejší a nejúčinnější proočkování populace potřebujeme ruskou vakcínu Sputnik V. V tomhle případě ovšem máme příležitost pro aplikaci zásady “Důvěřuj, ale prověřuj!” V různých i velmi renomovaných globálních lékařských žurnálech (např. The Lancet) se objevují studie naznačující velmi vysokou míru efektivity a bezpečnosti Sputniku (vakcíny, ne toho média, jeho nebezpečnost je už dávno dobře známá a prokázaná).
Já bych přesto velmi zvažoval, zda se nechat Sputnikem naočkovat či zda je lepší počkat pár týdnů na plynulejší dodávky třeba vakcíny od Pfizeru. Prvním důvodem je to, že trpím totiž absolutní krizí důvěry v ruskou vládu a jí podřízené organizace. Data a na nich postavené vědecké studie totiž vycházejí z oficiálních ruských údajů. A u nich opravdu nemám žádný důvod věřit, že jsou objektivní a neupravené. Stačí si vzpomenout na nedávnou kauzu se systémovým dopingem v ruském vrcholovém sportu. Skutečně věříte, že jsou do ruského systému hlášeny všechny nežádoucí účinky po podání vakcíny?
Druhý důvod je nedůvěra ke kvalitě výroby. Zatímco o Číně se říká, že vám vyrobí cokoli si řeknete v kvalitě jakou si zaplatíte od nepoužitelného odpadu po špičkové komplexní produkty, o výrobě v Rusku (arci v jiné oblasti) si lze udělat slušný obrázek třeba z filmu Švéd v žigulíku. Zkrátka a dobře nevěřím tomu, že bez intenzivní externí kontroly kvality budou všechny dodané šarže odpovídat plně schválenému provedení.
Třetí důvod je geopolitický. Pokud dovolíme, aby významnou část aktuálně nejstrategičtější komodity v EU dodávalo Rusko, postavíme se samozřejmě do závislé pozice. Skutečně můžeme zároveň uvalovat sankce kvůli okupaci ukrajinského území a zároveň nakupovat vakcínu? Nebudeme náhodou donuceni “přimhouřit oko” výměnou za plynulost dodávek?
Ale budiž, za splnění několika podmínek bych se klidně nechal naočkovat i Sputnikem:
1) Bude standardně schválen Evropskou lékovou agenturou.
2) Evropská léková agentura bude při schvalování vycházet z důvěryhodných dat, tj. nikoli výhradně dat poskytnutých ruskou vládou.
3) Nákupy budou prováděny na základě transparentní smlouvy a jasných podmínek, které v přiměřené míře jistoty vyloučí jakékoli politické tlaky a podmínky spojené s celou transakcí.
Jan Klusáček
