Posílení role primární péče by mělo být jednou z priorit zdravotnictví. Stabilní, kompetentní a motivovaný segment praktického lékařství může významně zlepšit prevenci a záchyt chronických nemocí a stát se koordinátorem péče o již chronicky nemocné pacienty. Koordinace pohybu pacienta systémem zdravotnictví může mít rovněž pozitivní ekonomické efekty, snížení duplicitně čerpaných služeb a zvrátit současnou fragmentaci českého zdravotnictví. Praktik by se měl stát koordinátorem zdravotní péče pro své registrované pacienty. Všeobecný praktický lékař a obdobně praktický lékař pro děti a dorost by se měl stát také hlavním pomocníkem, rádcem a kvalitním informačním zdrojem a sehrát tak zásadní roli při posilování zdravotní gramotnosti obyvatel.
V současnosti je segment primární péče ohrožen postupujícím stárnutím lékařů a jejich vypadáváním z trhu práce, omezenými kompetencemi v oblasti diagnostiky, léčby a dispenzarizace a zároveň podfinancováním v oblasti digitalizace a informačních datových a komunikačních systémů. Nastavení úhradových mechanismů a vysoké administrativní zatížení nemotivuje lékaře první linie dostatečně ke sledování kvality péče a komplexnímu léčebnému přístupu ke svým pacientům, kteří tak bloudí po zdravotním systému bez hlubšího pochopení smyslu.
Navrhli jsme proto 10 změn, které mohou tento stav obrátit a postupně učinit z primární péče základní pilíř českého zdravotnictví.
- Zvýšení kompetencí v oblasti diagnostiky, léčby a dispenzarizace
Praktičtí lékaři formou různých omezení nemohou provádět celou řadu diagnostických výkonů a poskytovat některé zdravotní služby, které patří do primární péče (např. preskripce některých léčiv nebo sonografie). Výsledkem je často zbytečné odesílání ke specialistům jen za cílem preskripce, což vede k fragmentaci, špatné koordinaci pacienta v systému a ruku v ruce ke zvyšování celkových nákladů. Pomoci může zavedení trojcestné elektronické žádanky s cílem maximální dispenzarizace v primární péči a významná redukce stávajících preskripčních omezení.
- Vyšší dostupnost a přehledné rozdělování rezidenčních míst
K obnově pracovní síly je nutno zvýšit tempo příchodu nových lékařů a sester do segmentu primární péče. Rezidenční místa by měla být přidělována transparentnějším a předvídatelnějším způsobem, na základě zhodnocení kvality péče a kvality školení ve školitelských ordinacích a v míře, která povede postupně ke snižování průměrného věku lékařů první linie. Podobný rezidenční systém by měl být vytvořen i pro sestry v primární péči.
- Aktivní vytváření rovnoměrné geografické sítě
Některé regiony již dnes trpí nedostupností primární péče. Jen aktivní přístup zdravotních pojišťoven ve spolupráci s municipalitami může tento trend obrátit. Je také třeba zvážit alternativní modely poskytování primární péče – sdružené praxe, dělené úvazky, telemedicína, posílení kompetence sester a služeb domácí péče, apod. Pro pacienty by měla existovat veřejně přístupná mapa poskytovatelů primární péče se všemi kontakty a základními informacemi, smlouvami se zdravotními pojišťovnami, apod.
- Posílení financování navázané na kvalitu péče
Naprostá většina příjmů ordinací praktických lékařů je dnes tvořena buď kapitačními nebo výkonovými platbami a jen zlomek přichází v návaznosti na měřitelné indikátory kvality. Současné bonifikační programy jsou nastaveny velice vágně, nejsou směřovány k léčbě k cílovým hodnotám (alespoň u dominantních chronických onemocnění v české populaci). Není finančně ohodnocen včasný referral, ani návrat pacienta od specialisty či centra zpět do péče praktického lékaře. Platbu vázanou na měřitelné indikátory kvality je třeba významně posílit a učinit z ní minimálně jednu třetinu celkových příjmů od zdravotních pojišťoven. Zároveň musí být mezi lékaři a zdravotními pojišťovnami nastaven datový mechanismus vyhodnocování těchto indikátor, aby nedocházelo k další administrativní zátěži.
- Posílení koordinační role primární péče při pohybu pacienta
Praktický lékař je přirozeným středobodem péče o zdraví pro své klienty. Měl by být schopen poskytnout maximum zdravotních služeb ve své ordinaci. Při potřebě konzultace nebo odeslání ke specialistovi musí existovat mechanismus, který zajistí pacientům indikovaných praktiky v regionu časovou a místní dostupnost základních specializací s možností on-line objednání a oboustranného sdílení elektronické dokumentace. Ideálním výsledkem je, že pacient, pokud nepotřebuje trvalou specializovanou péči, se navrací do péče praktika a specialista je konzultován či referován dle potřeby nebo léčebného plánu. Efektivní koordinace péče poskytované praktickými lékaři, specialisty a lůžkovými zařízeními je nezbytná pro zvýšení kvality péče o chronicky nemocné pacienty.
- Přehodnocení a usnadnění s přebujelou administrativou
Musí dojít k revizi administrativních povinností praktických lékařů, posouzení jejich nezbytnosti a maximálnímu usnadnění jejich provozu bez negativního vlivu na objem a kvalitu zdravotních služeb. Možnými cestami je zjednodušení legislativy, poskytnutí automatizačních digitálních nástrojů nebo uvolnění finančních prostředků, které zajistí tyto povinnosti externalizovat (např. dodatečnou administrativní službou). Mezi příklady také administrativy patří extenzivní posudková a pracovnělékařská činnost nebo administrace systémů neschopenek.
- Posílení kompetencí všeobecných sester v primární péči
Zdravotní sestry v ordinacích praktického lékaře nemohou formálně některé činnosti vykonávat vůbec, přestože je de facto vykonávají často právě ony (např. opakované předepsání chronické medikace), nebo musí striktně pracovat pod dohledem lékaře (např. očkování). Častou jsou zahlceny administrativou (viz bod výše), což dále snižuje atraktivitu této profese. S poklesem administrativní náročnosti musí získat více zdravotních kompetencí a uvolnit tak zase prostor lékařům ke komplexnějším zdravotním službám.
- Podpora sdružování praxí s efektem zvýšené dostupnosti a komplexnosti péče
Spolu s nárůstem objemu práce a kompetencí je třeba také uvažovat o nových modelech organizace poskytování primární péče. Model jeden lékař plus jedna sestra má některé výhody, ale také řadu slabin (např. nezastupitelnost, nemožnost sdílet některé podpůrné profese, a možnost rozšiřovat ordinační dobu nebo subspecializace v rámci jedné ordinace). Podpora sdružené praxe pobídkami a úhradovými mechanismy je správný směr, ve kterém by se mělo pokračovat.
- Finanční a legislativní podpora digitalizace a datového propojení
Investice nevyžaduje jen posílení kyberbezpečnosti nebo ochrany dat či nástroje k efektivnímu poskytování vzdálených telemedicínskych služeb, ale také přechod na moderní strukturované systémy s analytickou vrstvou a přístupem pacientů ke svým zdravotním datům. Posílena musí být také digitální komunikace a sdílení dat s ostatními složkami zdravotního systému s cílem minimalizovat “papírování”.
- Lepší práce s daty a jejich automatická dostupnost pro primární péči
V současnosti je pro lékaře primární péče složité analyzovat a plánovat strukturu a rozsah služeb, které svým pacientům poskytují, protože jim k tomu chybí nástroje a také agregovaný pohled na celý segment praktického lékařství. Zdravotní pojišťovny a ÚZIS by měly praktickým lékařům nabídnout svá data pro poskytnutí zpětné vazby, aby celý systém měl možnost vyhodnocovat své směřování a plánovat další rozvoj.
Jsme si vědomi, že příprava a realizace navržených změn nebude ani rychlá a ani jednoduchá. Jednotlivé kroky jsou rozdílně náročné, mění zavedené algoritmy chování a budou mít vliv na chod celého zdravotního systému. Nicméně jsme přesvědčení, že jsou nutné a správné. Čím dříve se do nich pustíme, tím lépe. Vhodným základem k rozpracování jednotlivých realizačních kroků je již zpracovaný koncept reformy primární péče, na kterém se již dohodli odborné společnosti a MZ. Nyní musí nastat konkrétní realizační kroky společně se závazným časovým rámcem.
Andrea Daňková, tajemnice ředitele ÚHKT
Tomáš Doležal, zakladatel iHETA
Ivo Hlaváč, Hospodářská komora ČR
Pavel Hroboň, Advance Healthcare Management Institute
David Kolář, AIFP
Vojtěch Mucha, Mladí Praktici
Pavel Vepřek, sdružení Občan
