Zdravotnické odbory vedou dále boj za plošné navyšování platů, i když již přímo nevyhrožují stávkou, ale „pouze“ kontrolami z Úřadu práce. Tento postup lze jen stěží označit jinak než za populistický a to v rámci politického boje, protože jinak nic racionálního v tom nelze vidět, dokonce ani nic sociálního.
Je přeci zřejmé, že příští rok jde do zdravotnictví nejvíce peněz v historii, tím neříkám, že dost. Peníze tam totiž chybí a to nejen na platy. Ovšem jednoduchá řešení typu plus deset procent k platům (stejně jako před několika málo lety plošně minus deset procent akutního lůžkového fondu) prostě nefungují, respektive nic dobrého sebou nepřinesou. Z bohatších dělají bohatší a z chudších chudší. A to je cesta odborů? Asi tomu nerozumím, ale dovedu si představit, že když platy lékařů v nejlépe placené státní nemocnici (nebudu jmenovat) jsou takřka 95 tisíc hrubého včetně přes-časových příplatků a v jiné něco přes 70 tisíc, tak to asymetrii jen dále prohloubí. A to i za situace, kdy přidání navýší „jen“ tarifní platy, protože příplatky za práci přesčas (noční a víkendové služby) se odvíjejí od průměrné hodinové mzdy tedy i od tarifů…. Myslím si, že bych nepodceňoval manažery na všech úrovních, že neumějí diferencovaně odměnit za práci své podřízené, a pokud někoho úmyslně protěžují nebo jiného poškozují, pak právě tam vidím práci odborářů, aby se proti tomu postavili. Navíc tlak na neustálé navyšování mezd v nemocnicích vytváří tlak na úhradovou vyhlášku, která je tvořena tak, aby právě nemocnice byly upřednostněny na úkor ambulantního sektoru, jenž je „odborářsky“ nepokryt. My ale asymetrii v odměňování většinou privátních ambulancí a částečně státních nemocnic přeci nechceme. Nebo chceme?
Ústavní soud ČR vyhlásil 11. září svůj nález k návrhu skupiny senátorů, který se týkal voleb respektive výběru volitelů orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Jde o zrušení části příslušného zákona, která se týká počtu volitelů správních a dozorčích rad v resortních, oborových a podnikových zdravotních pojišťovnách a celé související vyhlášky. Svůj zásah časově odložil o rok. Norma i vyhláška tak zůstanou v aktuálním znění v platnosti do 30. září 2019. Zákonodárci tím dostali čas ke schválení změn. Ministerstvo zdravotnictví chce novelu zpracovat do konce roku. ÚS konstatoval, že stávající způsob výběru těchto volitelů upřednostňuje velké podniky, které odvádějí větší prostředky do fondů veřejného zdravotního pojištění těchto pojišťoven, ačkoliv jde rovněž o veřejné zdravotní pojišťovny hospodařící s veřejnými prostředky a tudíž právo přístupu k volbám orgánů těchto pojišťoven a tedy i vliv na řízení musí být širší a více otevřený. Co to vlastně znamená? Že i menší podniky a jednotliví pojištěnci by měli mít vliv na řízení zdravotních pojišťoven. Uvidíme, co na to řeknou zákonodárci. Výsledkem by měla být větší samostatnost zdravotních pojišťoven směřující k větší efektivitě, ale také kvalitě. Měl by to být jeden z prvních kroků k postupné reformě českého zdravotnictví. Uvidíme…
V debatě Otázky Václava Moravce v souvislosti případnou a dlouhodobě neuskutečňovanou reformou důchodového systému, kdy byl ukázán rostoucí trend stárnutí populace ČR s tím, že v roce 2050 bude v ČR přes 3,1 miliónů důchodců, nás paní ministryně Maláčová ubezpečila, že jde jen o „strašení“, neboť stát na důchody vždycky mít bude a pokud půjde o dobře fungující ekonomiku, tak o to snadněji. Můžeme si tedy oddechnout. Jak říkal jen z předcházejících premiérů: „Zdroje jsou!“ Ale je jich opravdu dost?…
MUDr. Marek Zeman, MBA
