Díky novému zdanění návykových látek a efektivnějšímu výběru těchto daní by státní rozpočet mohl získat navíc až 15 miliard korun ročně. S takovým odhadem pracuje vznikající akční plán pro boj se závislostmi, za nímž stojí národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Vláda chce k daním z neřestí přistupovat na základě konceptu prevence rizik a snižování škod (harm reduction). Po letech takřka bezhlavého zvyšování zdanění alkoholu, tabáku nebo hazardu jde o chvályhodnou změnu přístupu.
Vyšší zdanění neřestí vede automaticky k vyššímu daňovému výnosu, protože poptávka po alkoholu, tabáku nebo hazardu je cenově neelastická. Vyšší zdanění se promítne do zvýšení ceny zdaňovaného zboží, čímž sice nepatrně klesne spotřeba, avšak ne natolik, aby to vedlo i ke snížení celkově vynaložených výdajů spotřebitelů včetně odvedených daní. Takový dopad vyššího zdanění neřestí předpovídá ekonomická teorie.
Česká praxe je ovšem poněkud jiná, a to zejména v případě tabákových výrobků. Zatímco sazba spotřební daně u nich mezi lety 2018 a 2021 vzrostla přibližně o třetinu, příjem státu nestoupl ani o korunu. Dokonce ani neklesla spotřeba tabákových výrobků. Poptávka Čechů se pouze přesunula k méně zdaněným druhům „kuřiva“ nebo k nákupům tabákových produktů v Polsku či na Slovensku.
Je fajn slyšet, že po letech bezhlavého zvyšování daní z neřestí současná vláda hodlá nad nastavením zdanění tabáku, alkoholu, hazardu a dosud nezdaněných návykových látek přemýšlet. A to jak rozpočtově, tak společensky.
Cílem zdanění neřestí totiž nemá být pouze maximalizace daňového výnosu pro stát, ale i ohled na to, jak nastavení těchto daní ovlivňuje chování konzumentů. Jinými slovy nakolik daně z neřestí plní veřejnozdravotní účel, který rychle a přesně vyčíslit sice nejde, avšak nepochybně pozitivní dopady na veřejné finance má.
Zdá se ale, že české veřejné rozpočty se mohou těšit na oboje. Tedy jak na vyšší daňový výnos, tak na budoucí úspory nákladů na léčbu dopadů konzumace návykových látek či hazardu. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil totiž počítá, že vládní akční plán pro boj se závislostmi by mohl znamenat dodatečný výběr na daních z neřestí ve výši 11 až 15 miliard korun ročně.
Vedle již existujícího zdanění návykových látek mají přijít daně nové. Například ze spotřeby nikotinových sáčků, elektronických cigaret, zahřívaného tabáku nebo konopí. Své regulace (včetně daní) se nejspíše dočkají také nové návykové látky, jako je kratom, jehož popularita roste zejména mezi dospívajícími.
Pokud se podaří zdanění neřestí přenastavit tímto směrem, vláda by do něho měla zabudovat také valorizační automat, který bývá s oblibou instalován snad výlučně do výdajových položek veřejných rozpočtů. Rozhodně tedy nebude na škodu tuto neblahou tradici narušit automatickou valorizací na straně příjmů, v tomto případě spotřebních daní. Jednak tím bude zajištěn víceméně stabilní růst výnosu z těchto daní, jednak se tím zabrání ad hoc skokovému navyšování sazeb daně, které vede k nepředvídatelným reakcím spotřebitelů. Ale vyšší daňový výnos zpravidla neznamená.
Petr Musil
Autor je členem Národní rozpočtové rady
