Ludvík Hovorka je fenomén. Koaliční poslanec se zvláštní zálibou v potírání ministrů zdravotnictví. Nevyzpytatelný před osmi lety, když se trefoval do pravicového Julínka, stejně jako dnes, kdy je jeho terčem levicový Němeček.
Panu poslanci nelze upřít zarputilost a konzistentnost postojů. Avšak jednat s ním a cokoliv dohodnout je téměř nemožné. Často bojuje proti něčemu, co neexistuje. Rád se dobývá do otevřených dveří. Je přesvědčený, že jeho názoroví odpůrci uléhají a vstávají s vidinou zisku a jsou vedeni hnusně mrzkými pohnutkami. Slovo „privátní“ je pro něj synonymem pojmu „podezřelý“. Pamatuji si na dlouhé hodiny trpělivého vysvětlování autorů reformy zdravotnictví, které byly věnovány pouze jemu, protože rebeloval od první chvíle, co o nějaké reformě uslyšel. Byly to chvíle zcela promarněné, protože Ludvík Hovorka nemění názory ani pod tíhou argumentů. Přijde, vyslechne, ale dál zůstává na svém. Je to přesně ten typ svatého bojovníka proti zlořádu společnosti, jehož zatvrzelost je beznadějně destruktivní.
Bylo by však velkou chybou nevnímat, co Ludvík Hovorka říká. Vrhá do veřejného prostoru výbušná témata, která souzní s míněním „lidu“. Ne náhodou můžeme zaznamenat jakési náznaky porozumění s vůdcem hnutí ANO Andrejem Babišem. Rozdíl mezi nimi tkví jenom v tom, že bývalého starostu malé obce Šumice snad vede jakési přesvědčení o své pravdě, kdežto pána z Čapího hnízda populismus, vykalkulovaný do posledního detailu.
Hovorka v tandemu se svým poradcem – právníkem Ondřejem Dostálem – aktivně vystupuje jak na výboru, tak v plénu poslanecké sněmovny. A naslouchají mu novináři, zejména ti, kteří se rádi nazývají investigativními. Z historie českého zdravotnictví víme, že se ministrem může stát kdekdo, třeba proto, že je aktivní. Předseda vlády si řekne: toho lidi znají, ten pro ně představuje novou naději a než je unaví, uběhne zase pár měsíců našeho vládnutí. Proto nepodceňujme Ludvíka Hovorku jako kandidáta na příštího ministra zdravotnictví. I pro ono nakažlivé uhranutí miliardářem z Agrofertu, které se šíří republikou jako španělská chřipka.
Současný ministr zdravotnictví má Ludvíka Hovorku v patách. Nesmí proto dělat chyby. Například, je-li Svatopluk Němeček spojován s údajnou kauzou tkáňového centra, těžko novinářům vysvětlí, proč je v seznamu výkonů zařazena experimentální léčba kmenovými buňkami. A v tom má Ludvík Hovorka, respektive jeho poradce Ondřej Dostál, pravdu. Není možné hradit ze zdravotního pojištění léčbu, která není dosud náležitě ověřena. České zákony i Úmluva o biomedicíně mluví jasně. Nakonec i zdravý rozum. Pokud skutečně zařadil do seznamu příslušné výkony Hovorkův lidovecký kolega Tom Philipp na návrh odborných společností, odpovědnost je stejně na ministrovi, má si citlivá témata hlídat. Svatopluk Němeček může v souboji s koaličním poslancem Hovorkou uspět tehdy, nebude-li mu nabíjet zbraně namířené proti sobě.
Svým způsobem je role pronásledovatele ministrů, kterou hraje Ludvík Hovorka, užitečná. Mocní mají být pod tlakem. Pan Hovorka jako mluvčí věčně nespokojených. Jako protikorupční aktivista. Jako neklidné varovné červené světlo. To všechno mu sedí.
Bože chraň ale české zdravotnictví, kdyby někomu s touto povahou, bylo svěřeno kormidlo rezortu. Proč, nechť si dopoví laskavý čtenář sám.
Tomáš Cikrt
O interpelacích poslance Hovorky na ministra Němečka jsme psali zde.
O spekulacích, že by se Ludvík Hovorka mohl stát ministrem, jsme informovali zde.
O snaze Andreje Babiše řídit zdravotnictví najdete články zde a také zde.
