Evropou obchází strašidlo skepse. V naší centrální kotlině, kde jsme to mínili před lety za našeho neslavného předsednictví Evropě symbolickými kostkami cukru neomaleně osladit, to hořkne a houstne až k mazlavému strachu. Ani se moc neví, proč vlastně. Problémů s existencí sice ubývá, ale vykutali jsme problémy v existenci samotné.
Blahobytná společnost si střádá příznaky čili symptomy do souborů příznaků čili syndromů. Plněna syndromy se syndromizuje. Metabolický syndrom. Depresivní syndrom. Syndrom vyhoření. Syndrom chronické únavy. Neurastenický syndrom. Syndrom přepětí šíjového svalstva. Syndrom nedostatku pohybu. Syndrom závislosti na počítačích. Syndrom digitální demence. Syndrom závislosti na hracích automatech. Syndrom snížené plodnosti. Syndrom zavírajících se dveří. Syndrom přechodu, občas nikam. Také narůstající soubor drobných medializovaných příznaků strachu z krachu se už stává syndromem. Ponejvíce ve zdravotnictví, které stále není v pohodě, ať už je v něm více přidáno na platech či na administrativě.
Přední lékařské osobnosti se vyjadřují, že máme čekat pokles kvality péče. Jiné neváhají spekulovat o hroucení lékařské potence či vzdělanosti. Veřejnost více vzruší předpovídané hrůzy než budovatelské úspěchy. Z pozitiv zabírají už jen zázraky a snadná konečná řešení. A nejsou ani nebudou doktoři a sestry. Zachrání nás vzdělaní migranti z východu. Nechceme prý imigranty nevzdělané, aby imigrovali z jihu. Nechceme ovšem ani naše migranty lékařské, aby nám emigrovali západně. O severu zatím nejasno.
Centrální analytici odhalili, že lidi, jakož i doktoři, stárnou. Nezvládneme stárnutí populace. Nebudou pracující, zahltí nás nepracující. Důchodci a chronici. Zdravotní systém se prý rozpadne. Tři sta miliard už nepostačí ani v konjunktuře, možná se to zlepší až v krizi.
A vracejí se spalničky. Dříve očkovaní bojují buď za očkování, nebo proti očkování dosud neočkovaných. Bojí se obojí, ať už nemocí z vakcín nebo nemocí z nevakcinování. Syndrom strachu vydatně přiživuje děsivá právní kreativita vytvářející problémy dříve neznámé.
Vrháme energii do usilovného odhalování padělků, ač nejsou. Potenciální padělky léků hrazených z kapsy a na internetu jsou nezajímavé.
Kriminalizovaný bonus výrobce pro nemocnici není bonusem, když je neadresný. Pak je snesitelným příjmem. Zasloužený adresný bonus poskytovatel ihned poskytne nezaslouženému plátci, čímž bonus dekriminalizuje v propraný příjem. Povinné zveřejnění cen je povinně k nezveřejnění, když si to přeje zveřejněný obchodní partner. Soukromníci nic nezveřejňují, i když nakládají s veřejnými prostředky. Soukromé nakládání s veřejnými prostředky hrdě trčí a kryje rozhled rekonstrukce státu i z pirátského strážního koše.
Do toho kvapem tají ledovce. V oceánech se tvoří ostrovy plastových odpadů za léta užívání výdobytků polymerizace monomerů. Svobodní mořští živočichové plasty polykají a jsou ohroženi, aniž tuší. Svobodní suchozemští konzumenti plastických mediálních zpráv i legislativních návrhů jsou také ohroženi, aniž tuší.
Ohrožen je navíc každý, kdo nerozpozná fake news , falešné zprávy, od quake news, zpráv o zemětřesení, a prchá zbytečně nebo včasný úprk zanedbá. Žití se prodražuje. Delší přežití insolventních staročechů budí obavy, že bude k nepřežití pro mladší mladočechy. Vše se semele v transparentních sociálních sítích. Rybky transparentně lapené v sítích řeší neřešené než vrtěním. Málokdo už vnímá pozitiva.
Autority se předhánějí ve scénářích nejistot a hrozeb. Investigace médií následuje scénáře kriminálních seriálů. Potenciální lupiči, devianti, vrazi a teroristé jsou všudypřítomní. Je dobré mít střelnou zbraň, kuchyňský nůž v kabelce, který nezdrží otvíráním, a pepřový sprej, lhostejno zda z pepře bílého či černého.
Tolik k patogenezi syndromu strachu z krachu ve zdravotnictví. Syndrom strachu z krachu se navíc stává přenosným. Protiepidemicky racionální je únik do izolace. A lze vůbec léčit strach z krachu? Možná jen krachem strachu. Vezměme třeba čmeláka optimistu, který si krátký čas své aktivní existence užívá plnými doušky a pilnými přelety z květu na květ za nektarem. Kdyby mohl, asi by poradil: Kluci a holky, tedy uctivěji – kolegyně a kolegové, přestaňme v zájmu zdraví blbnout skepsí. Vždyť„ sosáčkama sosáme v jeteli pořád to samé“. (Vskutku nové špitály se prý teď mají kvapem přistavět jen v Praze-Letňanech a ve Zlíně a procento zdravotního pojištění stále stejné, jakož i mezinárodní seznam nemocí MKN.)
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Jan Žaloudík
